Nadprodukce, podprodukce
Věci na světě fungují na základě zákona zachování energie. Ačkoli jsem v hodinách gymnaziální fyziky nepatřila zrovna k nejbystřejším žákům, dovedu si například představit, že když někoho určitou silou nakopnu do zadku (a že si to v případě určitých konkrétních jedinců představuji docela ráda), poletí s patřičnou kinetickou energií vpřed - a vlivem síly tíhové, směřující do středu Země - taky dolů. Na to, že a kam byla energie dodána, se v podobných teoriích zaměřujeme nejvíc. Ale stejně důležitým aspektem také je, že ta síla teď někde chybí. Nakopla jsem blbce do zadku, ale dost mě to vyčerpalo, takže třeba okopávání brambor bude muset chvíli počkat. Blbec má před bramborami vždycky prioritu.
Co tím vším chtěl básník říci? Píšu diplomku. Zvolna, nebo spíš ztěžka, produkuji normostránku za normostránkou, abych splnila požadovanou délku. Čili mé tvořivé autorské já je zcela vyčerpáno touto ne příliš příjemnou povinností, kořeněnou časovým presem a produkovat nějaké další texty, mající větší rozsah než 160 znaků jako na mikroblogu, je nad mé síly. Respektive ne zcela nad mé síly, jak ukazuje tento text, ale jistě nad síly a shovívavost případného čtenáře. Proto je snad tento dočasný blogerský půst přínosný pro obě strany.
Jdu svými rozvláčnými a pokud možno nic neříkajícími větami plnit zase jiný dokument a mezi tím semtam přijmout telefonický hovor, neb jsem si v předzvěsti blížícího se konce mého studia vyvěsila životopis na stránky zprostředkující zaměstnání a musím skromně přiznat, že je o mě docela zájem... jenže zatím samé nabídky na pozici asistentky/recepční... No copak jsem pět let ztrácela nervy a zrak na vysoké škole zbytečně? Raději bez komentáře. :-)
