Mikuláš a druhá adventní neděle

Letošního Mikuláše jsem měla opravdu pestrého - místo většiny pracovní doby baby-sitting a navečer u nás doma kolaudační párty. Zároveň to ale bylo letos proprvé - kam až moje paměť sahá - kdy jsem neviděla jediného Mikuláše, anděla ani čerta. I když vlastně...

Mikulášský den pro mě začal v 5:45, kdy mě budík krutě vytrhl z blažené nicoty a já vyrazila na sedmou do práce na angličtinu (chudáček Elfík šel zcela dobrovolně se mnou a do své práce). Byla jsem ráda, že jsem hned po zahájení hodiny zjistila, že nejsem jediná, kdo i v tak pokročilém věku drží tenhle předvánoční svátek. Jeden kolega, který vždycky všechno hrozně fláká, přišel nejen včas (a dost na tom, že přišel vůbec), ale dokonce měl i domácí úkol, z čehož jasně vyplývalo, že má obavy, aby ho večer neodnesl čert.

Dopoledne pak do práce dorazila kolegyně, která je na mateřské s dvouletou holčičkou, a tak jsme dělaly chůvičky, aby mohla něco projednat se šéfem. Hlídat dítě, na tom nic není, to je jasná věc. Ale asi tak po deseti minutách jsme vyčerpaly všechny aktivity, kterými je možno caparta zabavit a že máme všichni vysokou školu, nám nebylo nic platné :-), a tak jsme se aspoň snažily nějak zaplnit mezery mezi výmluvnými otázkami "Máma?" a našimi odpověďmi "Za chviličku přijde."

Pak jsme s kolegyňkou a její holčičkou zašly na oběd a někde mezi jídelním stolem a dětským koutkem vyšlo najevo, že tenhle andílek s prstýnky blond vlásků umí být taky čertíkem (a jsme u toho). :-) I když je fakt, že trávit půl dne s nudnýma tetkama, jejichž vrchol invence spočívá v tom, že vás točí dokola na kancelářské židli a nechávají vás datlovat do klávesnice (a potom se ještě rozčilujou, co že jste jim to smazali), a pak ještě koukat, jak se futrujou knedlem-vepřem-zelem, musí rozmrzet snad každého.

No a po práci honem domů a chystat jednohubky a další pohoštění pro návštěvu. Sice jsme nakonec byli jen čtyři místo maximálního možného počtu sedm, ale zas jsme se takhle aspoň vešli všichni na pohovku a nemuseli si tak závidět lepšího fleka. Zbylé pozvané avšak nepřišlé přivítáme na separátní párty! :-)

Akce proběhla v důstojném duchu, takže následujícího dne nebylo potřeba odstraňovat žádné následky bujarých oslav, dokonce i špinavého nádobí bylo nějak podezřele málo (a to bude možná tím, že máme nádobí všeobecně málo :-)). Tuto skutečnost jsme se pak během víkendu snažili vykompenzovat a jako dárek od rodičů jsme si po velkém snažení pořídili formy na pečení, nějaké skleničky a sadu talířů a misek (celkem tak 10-15 kilo :-)). Takže být italská domácnost, konečně budeme mít po sobě co házet. ;-)

Pak už jsme znavení jen padli na kanape, zapálili druhou svíčku na adventním věnci a doufali, že ani tento týden nezakončíme požárem.

Celý článek

Adventní odříkání

Doba předvánoční má být dobou skromnosti, odříkání a usebrání. To je fikané jak ve sféře duchovní, tak v té světské, neb když to vezmete čistě materiálně, tak když budu měsíc držet půst, nebo přinejmenším budu na Štědrý den až do večera hladovět, přijde mi pak skoro každá šlichta jako výborné slavnostní pohoštění. ;-)

Letos jsem to vzala tak nějak za opačný konec, a to jak v hojnosti jídla, tak také v hojnosti alkoholu. Byvše téměř abstinentka, nasaju během tohoto adventu - jedna kolaudační oslava za námi, jedna před námi, na obzoru promoce, firemní večírek, besídka a oslava svátku + minulý a tento týden jeden sraz s vedoucím diplomky, jeden se spolužáky a včera oslava jednoho kolegy z práce (popíjet v pracovní době a následně večer doma mýt podlahy po dělnících a plácat těsto na zázvorky a přitom to všechno činění těla pozorovat s malým odstupem a tedy pocitem, že to dělá spíš někdo jiný než vy, má své kouzlo :-)) - víc než za celý rok.

Pro ty, kdo mi už pomalu rezervují místo v protialkoholní léčebně, doplním, že můj chlastací rekord z těchto výše uvedených dní jsou dva svařáky, neb bez tréninku mi stačí málo, takže - alespoň prozatím - netřeba nade mnou lámat hůl. :-P

A vůbec celý tento článek by nevznikl, kdybych dnes neabsolvovala tříchodový oběd zahájený aperitivem a zakončený čokoládovým dortem se šlehačkou, a nenastala by tak akutní potřeba za každou cenu se do konce pracovní doby udržet v jakés takés duševní aktivitě, abych tu v zápětí hlasitě nechrápala s hlavou opřenou o klávesnici (šéf sedí hned ve vedlejší kanceláři a zdi jsou tenké).

No a mezi vším tím hýřením naštěstí nacházím čas i na shánění dárků, takže co zbývá hlavně pořídit, jsou dárky, které pak sami dostaneme od rodičů. :-) Dnes budu péct zázvorky, příští víkend perníčky a slepované ořechy a krátce před Vánoci splácám ještě pár druhů relativně zdravého cukroví a atmoška bude jak hrom.8-)

Celý článek

První adventní neděle

Poslední předadventní sobotu jsem si pořídila festovní bolest v krku a k tomu decentní (rozuměj zvýšenou) teplotu, v důsledku čehož mi chvílemi nebylo úplně nejlíp, a tak jsme aktivity out- i indoorové omezili o víkendu na minimum.

Mezi několik málo zpestření patřilo pojídání výborné tvarohové štóly, kterou nám rodiče v sobotu dovezli od prarodičů, a - pro Elfíka a tátu - vyměňování jmenovky na zvoncích u vchodových dveří (co tam venku v zimě dělali tak dlouho, jsem pochopila, když mi po návratu sdělili, že systém je vymyšlen tak sofistikovaně, že po sundání krytky štítků na zvoncích vypadnou ven všechny jmenovky... takže bůhví, k jakým škatulatům teď došlo, i když pánové tvrdili, že vrátili všechna jména, kam patří) a dopravování po Praze 2,70 m dlouhé přechodové lišty lino-koberec (k tomu dodám, že lišta je neohebná, takže ji nejde stočit a cpěte se s takovou nádherou do MHD... a to, že se po složité přepravě nakonec ukázalo, že to nebyla lišta lino-koberec, ale koberec-koberec, tedy pro naše účely téměř nepoužitelná, snad už ani dodávat nebudu).

V neděli jsem se vzchopila k vyšampónování koberce v obýváku, jehož světlé tóny téměř zanikly následkem toho, jak jsme nam něm od přistěhování neustále skladovali a hlavně neustále posunovali nejrůznější (ale všechny bez výjimky zašpiněné nebo zaprášené) kartónové krabice. Teď už nás moc skladování a posunování krabic v budoucnu nečeká, takže bylo konečně smysluplné dát si tu práci a navrátit koberci barvu, kterou měl naposledy před dvěma měsíci. Navíc nás v pátek čeká oficiální kolaudace bytu s kamarády, takže je vhodné, aby byl byt v takovém stavu, aby návštěva v šoku neutekla hned po letmém shlédnutí jeho útrob.

Odpoledne jsme krátce jukli na vánoční trhy, abychom za běhu ukořistili adventní věnec a zase šupky dupky do tepla. A večer poprvé v životě ve svém vlastním bytě na svém vlastním adventním věnci zapálit svou první adventní svíčku. Na první požár zatím nedošlo, hurá!

Do prvního adventního pracovního dne jsem se prospala s několika přestávkami na záchvaty kašle, ale jinak v celkem dobrém stavu psychickém i fyzickém dočkala se přestávky na oběd a naplněná svíčkovou s knedlíkem vyrazila nakoupit některé propriety na vánoční pečení - mj. mandle, pomerančovou kůru, Heru, čokoládu na vaření a sušené datle. Odpolední pracovně-vánoční atmošku chtěla jsem vylepšit zakoupením čaje "Švestky s vanilkou a se skořicí", avšak po degustaci nutno říct, že jde o něm v pozitivním smyslu použít pouze známý reklamní slogan "voní hezky". :-P

Celý článek