Mikuláš a druhá adventní neděle

Letošního Mikuláše jsem měla opravdu pestrého - místo většiny pracovní doby baby-sitting a navečer u nás doma kolaudační párty. Zároveň to ale bylo letos proprvé - kam až moje paměť sahá - kdy jsem neviděla jediného Mikuláše, anděla ani čerta. I když vlastně...

Mikulášský den pro mě začal v 5:45, kdy mě budík krutě vytrhl z blažené nicoty a já vyrazila na sedmou do práce na angličtinu (chudáček Elfík šel zcela dobrovolně se mnou a do své práce). Byla jsem ráda, že jsem hned po zahájení hodiny zjistila, že nejsem jediná, kdo i v tak pokročilém věku drží tenhle předvánoční svátek. Jeden kolega, který vždycky všechno hrozně fláká, přišel nejen včas (a dost na tom, že přišel vůbec), ale dokonce měl i domácí úkol, z čehož jasně vyplývalo, že má obavy, aby ho večer neodnesl čert.

Dopoledne pak do práce dorazila kolegyně, která je na mateřské s dvouletou holčičkou, a tak jsme dělaly chůvičky, aby mohla něco projednat se šéfem. Hlídat dítě, na tom nic není, to je jasná věc. Ale asi tak po deseti minutách jsme vyčerpaly všechny aktivity, kterými je možno caparta zabavit a že máme všichni vysokou školu, nám nebylo nic platné :-), a tak jsme se aspoň snažily nějak zaplnit mezery mezi výmluvnými otázkami "Máma?" a našimi odpověďmi "Za chviličku přijde."

Pak jsme s kolegyňkou a její holčičkou zašly na oběd a někde mezi jídelním stolem a dětským koutkem vyšlo najevo, že tenhle andílek s prstýnky blond vlásků umí být taky čertíkem (a jsme u toho). :-) I když je fakt, že trávit půl dne s nudnýma tetkama, jejichž vrchol invence spočívá v tom, že vás točí dokola na kancelářské židli a nechávají vás datlovat do klávesnice (a potom se ještě rozčilujou, co že jste jim to smazali), a pak ještě koukat, jak se futrujou knedlem-vepřem-zelem, musí rozmrzet snad každého.

No a po práci honem domů a chystat jednohubky a další pohoštění pro návštěvu. Sice jsme nakonec byli jen čtyři místo maximálního možného počtu sedm, ale zas jsme se takhle aspoň vešli všichni na pohovku a nemuseli si tak závidět lepšího fleka. Zbylé pozvané avšak nepřišlé přivítáme na separátní párty! :-)

Akce proběhla v důstojném duchu, takže následujícího dne nebylo potřeba odstraňovat žádné následky bujarých oslav, dokonce i špinavého nádobí bylo nějak podezřele málo (a to bude možná tím, že máme nádobí všeobecně málo :-)). Tuto skutečnost jsme se pak během víkendu snažili vykompenzovat a jako dárek od rodičů jsme si po velkém snažení pořídili formy na pečení, nějaké skleničky a sadu talířů a misek (celkem tak 10-15 kilo :-)). Takže být italská domácnost, konečně budeme mít po sobě co házet. ;-)

Pak už jsme znavení jen padli na kanape, zapálili druhou svíčku na adventním věnci a doufali, že ani tento týden nezakončíme požárem.