Ještě větší bordel, než jsme čekali

A že už jsme taky zvyklí čekat ledacos... V pondělí nám začíná zimní semestr. Nebo spíš - MĚL BY začít. Dnes je poslední pracovní den před tím pondělkem a nám stále nikdo nesdělil, jaké předměty si máme zapsat a kdy a kam se na ně dostavit. Ani po mnoha urgencích nic. Že by nás v tomto semestru čekaly předměty podléhající tak velkému utajení, že se o nich nesmíme ani dozvědět?

Spíš na to někdo, kdo má tu přípravu a organizaci na starost, hodil bobek, však oni si studenti počkaj, budou mít aspoň nějaký překvápko a vzrůšo, až jim hodinu před začátkem přednášky rozešleme hromadnýho maila o tom, že je třeba se kamsi bez prodlení dostavit. Studenti bezpochyb nemají nic lepšího na práci, než jen sedět celé dny a noci u kompu a každých několik minut klikat na tlačítko "Reload" na příslušné stránce. Někteří spolužáci, zejména ti, kteří studovali bakaláře na jiné fakultě a ti se slabými nervy, propadají panice. My ostatní aspoň zatím zůstáváme klidní, nicméně nas*aní.

Možná vedení zatím jen sbírá odvahu, aby nám sdělilo, že katedra se přes prázdniny složila, ostatně podmínky by k tomu byly. Zatím klesám na mysli jen velice málo, potvrzení o studiu na nový akademický rok už mám, tak budu při nejhorším trávit čas ve škole pouze oním příjemným způsobem, jakým jsem tak činila i předchozí dva týdny - budu chodit akorát do menzy na oběd. Dnešní zelňačka s klobáskou a rýžový nákyp se švestkami byly světlým bodem v dnešním pochmurném a deštivém dni. :-)

Celý článek

Barevný podzim

I když se sluníčko posledních pár dnů sebevíc snaží, svou letní sílu už prostě nemá. Člověku v přiměřeně teplém oblečení a při přiměřené fyzické aktivitě tudíž nehrozí uvaření se a upocení. Fajn.

Listy se barví všemi možnými barvami, k tomu červené šípky i všelijaké bobulky, co se papat nedají. "K čemu jsou takové bobulky, když je nemůžu papat?" Ptala se kdysi malá Malenka. "Inu, ty jsou pro ptáčky, aby měli přes zimu co jíst." ...Pozření některých těch bobulek by i lecjaký opeřenec zřejmě nerozchodil. K čemu tedy jsou, má-li všechno na světě k něčemu býti? Pro potěchu oka přeci...

K tomu začínajícímu barevnému podzimu jsem se chtěla nějak připojit i já, a tak jsem si nechala obarvit vlasy. Avšak způsobem jen velmi dočasným - přelivem. Do fialova. Nečekejte žádnou divočinu, jelikož mám vlasy dosti tmavé, hází to spíš jen takové fialové odlesky. Moc se mi to líbí. Konečně, za ty prachy taky aby se mi to nelíbilo. :-)

Já a kadeřník nejsme zrovna častí společníci. Jelikož mám vlasy dlouhé a rovně zastřižené, netřeba je bůhví jak často zásadněji upravovat. Kdybych nosila ofinu nebo něco podobného, hnala by mě potřeba navštívit kadeřníka vždy, když by mi vlasy začly bránit ve výhledu. Ale takhle to stačí tak jednou, maximálně dvakrát do roka, když vlasy vyrostou natolik, že se po umytí už nedají zabalit do ručníku a voda kapající z čouhajících mokrých pramenů kape mi za krk, což velmi studí. :-) A když už je to tak velká sláva, že se vypravím ke kadeřníkovi, nechám si dát i ten přeliv, ať je ta sláva pořádná a je na mně vidět nějaká změna.

Tak nějak si v kadeřnictví připadám jak Magda Vašáryová v Postřižinách. Moje vlasy se líbí, vždycky vyslechnu od kadeřnic nějaké pochvaly, ale... Můžu já snad za to? Připadám si tak trochu nepatřičně, holt jsem se s takovými vlasy narodila, tak co. Je vidět, že s nimi pracovat kadeřnice často vysloveně baví a různě si vyhrajou... má to ale jeden háček: nechtěj mě pořádně ostříhat.

Řekla jsem si zkrátit o dvacet centimetrů. Už jsem je měla fakt moc dlouhý, tak ať je to aspoň trochu znát a chvíli to zas vydrží, než budu muset jít znova... Na zádech jsem cítila nůžky stříhat podezřele nízko, až pod lopatkou. Za chvíli říká paní kadeřnice: "Nevadí, že jsem to zkrátila jen asi o deset? Je to škoda stříhat tak krásný vlasy." Bóže, vy naděláte, jak kdyby vlasy po ostříhání už nerostly. Kdybych snad chtěla ostříhat jako Magda - "na kluka" (což aspoň zatím rozhodně nechci) - musela bych asi kadeřnici držet u hlavy pistoli. Ta by se nenechala ukecat jako Vízner. :-))

Celý článek

Tak mám takovej pocit, že mi teče do bot

V posledních dnech jsem měla tenhle pocit hned dvakrát. Jednou obrazně a jednou v pravém slova smyslu. A to na mě ani nikdo nemusel zkoušet metodu gumových hadiček.

Poprvé jsem ten pocit měla v pátek, kdy byl poslední den zkouškového období a mně stále ještě chyběly dva zápočty. Dosti ošemetná situace, ve které jsem se však ocitla vlastní vinou jen částečně. Jeden zápočet měl být za seminární práci, kterou jsem vytvořila a odevzdala již v červnu. Náš vyučující měl však poslední dobou zřejmě jiné starosti než školní, mám na mysli hlavně ty se zákonem. Druhý chybějící zápočet byl pak z předmětu doc. Bubáka, kterýžto se mi nepodařilo v červnu složit a další termín byl až tři dny před koncem zkouškového.

Nuž, trocha adrenalinu neuškodí. Nakonec jsem vzdala neustálé kontrolování mých studijních výsledků v elektronickém systému a smířila se s faktem, že mi přijde rozhodnutí děkana o vyloučení. Po víkendu jsem ale nakonec zjistila, že mi oba zápočty byly zapsány ještě poslední den zkouškového večer. Uff. Nebezpečí aspoň do dalšího zkouškového zažehnáno. :-)

Podruhé jsem pak měla pocit, že mi teče do bot v úterý. Skoro celý den usilovně pršelo a já byla objednaná k zubařce a pak mě čekal první poprázdninový oběd v menze, což byly události, které jsem si rozhodně nemohla nechat ujít. A tak jsem ozbrojená deštníkem vyrazila. Že mi lehce zatéká do levé boty, jsem věděla (i když jsem si to samozřejmě uvědomila až mimo teplý, suchý a útulný domov), ale to "lehce" se tentokrát změnilo v "silně" a "lehce" se přesunulo do vedlejší boty. A tak, když jsem se vracela zpět domů, měla jsem nejen čisté a zdravé zuby, ale taky mokré a studené ponožky. Kdybych to byla věděla, měla jsem si do bot před odchodem ven nasypat trochu pracího prášku, spojit nepříjemné s užitečným a ponožky si na nohou za chůze vyprat. Ale člověk holt nemůže myslet na všechno. Aspoň zas mám na co hudrat. Krásně deštivý a pochmurný podzim všem! :-)

Celý článek

Estetika instantní gratifikace

Venku od rána (a pravděpodobně už od noci) vytrvale prší, foukáca je zima. Shrnuto jedním slovem: nevlídno. Dešťové kapky smývají poslední zbytky léta a ve vzduchu je cítit podzim. O hodně dřív už se teď stmívá a když je zataženo jako dneska, musím mít celý den rozsvíceno. Lidi vytáhli bundy, v některých případech dokonce i teplé čepice a rukavice. Nejvíc mě dostala jedna slečna, která se zřejmě ještě nechtěla zcela vzdát svého letního šatníku, a tak k džínám a teplé bundě s kožešinkou na kapuci měla na bosých nohou žabky... brzo jí tam nejspíš musely přibýt i omrzliny. :-)

Takovémuto počasí se dá nejlépe vzdorovat vysoce sofistikovanou činností: lenošením. Lenošení je samozřejmě žádoucí provádět v prostorech pro ně vhodných, tedy ideálně na nějakém příjemném teplém místě. Důležité je také nezapomínat na dostatečný přísun tekutin, poživatin a hodnotné zábavy.

A tak sedím doma s šálkem horkého mátového čaje, příjemná hudba hraje, vonná svíčka plápolá a já uzobávám směs sušeného ovoce. Rozinky z Jihoafrické republiky, arašídy z Číny, kešu z Nigérie, mandle z USA, brusinky z Kanady, lísková jádra z Turecka a pekanové ořechy z USA. A tak si tu hovím a užívám si takřka celosvětově. Celé to všechny trochu kazí fakt, že se při tom taky decentně učím na písemku z předmětu docenta Bubáka. Z jeho knihy jsem se také inspirovala při výběru nadpisu tohoto článku. Co toto sousloví znamená, netuším, ale je vzletné a zavání takřka kulinářsky. Tip pro dnešní den: zkuste si nadpis zapamatovat a ve společnosti ho jen tak mimochodem zapojte do náhodně zvolené věty. Určitě zaujmete!

Celý článek

Celozrnný chléb s mangem a rozinkami

Ingredience:

• 250 ml mléka
• středně velké mango, oloupané a nakrájené na kostičky (pecku ani neloupat, ani nekrájet, ale prostě vyhodit, případně zasadit :-))
  
• dvě hrsti rozinek (já použila zlaté)
• 15 g másla nebo margarínu
• 200 g hrubé světlé mouky
• 200 g celozrnné mouky (já tentokrát vyzkoušela špaldovou)
• lžičku soli
• 3 lžíce cukru nebo medu
• 7 g sušeného droždí
  

Postup:

1. Vlastníme-li pekárnu na chleba, suroviny v uvedeném pořadí do ní nafutrujeme a zapneme na program pro pečení sladkého těsta, případně pro rychlé pečení (já mám Etu, tak peču na program "Sladký").
   
2. (Jestliže pekárnu nemáme, je to pakárna a musíme se s tím nějak vypořádat. :-) Tedy pravděpodobně splácat výše uvedené suroviny a vytvořit těsto, které necháme tak půl hodinky na teplém místě kynout. Pečeme při teplotě 160-180°C asi hodinu.)
3. Výsledný produkt se tváří jako relativně zdravá snídaně či svačinka, je hezky vláčný (hnidopich by možná řekl, že lepivý :-)) a uměřeně sladký, takže již není třeba jej pro lepší poživatelnost něčím potírat či jinak vylepšovat.
4. Z důvodů jeho konzistence a obav z neznámé délky trvanlivosti, šoupla jsem jeho zbytky druhý den nakrájené na plátky do mrazáku. Kousek poptávaný pro následující den tedy stačí pouze v předvečer vytáhnout a bude zase jako čerstvý. Dobrou chuť.
   

Celý článek

První školní den

Přesto, že škola mi už pátý rok začíná až o měsíc později (a letos bude pravděpodobně začínat naposled), vyvolává ve mně období kolem prvního září notnou dávku nostalgie. První školní den vždycky určuje známá frustrační kompozice: motiv očekávání následovaný motivem zklamání. Dost se divím, že dokážu i po 17 (slovy sedmnácti!!!) letech chození do školy tento model zachovávat. I letos se zas jak vůl trochu těším. :-)) Snad to bude tentokrát už naposled (tedy ne jen to těšení, ale celá opičárna jménem akademický rok).

Milosrdné počasí se jako na povel zkazilo a ochladilo, aby malým školáčkům nemuselo být tolik líto, že skončily prázdniny. Je hnusně, prší, fouká, tak co zas třeba pro změnu chvíli nesedět a nekoukat do zdi, případně do bedny, ale na tabuli? Ačkoli já zatím žádnou tabuli k dispozici nemám, na počasí si tentokrát výjimečně nestěžuji. Podzim mám totiž moc ráda. A navíc teď nemám mnoho povinností nutících mě opustit útulný domov a ono když tím deštěm či studeným větrem nemusí člověk chodit, ale jen na něj občas mrkne přes okno, dá se to vydržet. :-)

No a jináč jsem konečně sehnala práci. Bylo to poněkud paradoxní, protože jsem do té firmy odpovídala na inzerát a oni mi napsali, že ta pozice už je obsazená, ale místo toho mi nabídli jinou. Není to žádná bůhvíjak kvalifikovaná práce, jen jednoduchá administrativa v excelu, ale zas ji můžu dělat z domova a navíc to není žádný pevný úvazek, takže když mám čas, můžu pracovat víc a když čas nemám, tak to snad udělá někdo jiný. :-) Teď například zrovna nepracuju, protože mám za týden poslední písemku z minulého semestru... takže bych se měla jít konečně učit a neulejvat se tím, že píšu blog. :-)

Celý článek