Estetika instantní gratifikace

Venku od rána (a pravděpodobně už od noci) vytrvale prší, foukáca je zima. Shrnuto jedním slovem: nevlídno. Dešťové kapky smývají poslední zbytky léta a ve vzduchu je cítit podzim. O hodně dřív už se teď stmívá a když je zataženo jako dneska, musím mít celý den rozsvíceno. Lidi vytáhli bundy, v některých případech dokonce i teplé čepice a rukavice. Nejvíc mě dostala jedna slečna, která se zřejmě ještě nechtěla zcela vzdát svého letního šatníku, a tak k džínám a teplé bundě s kožešinkou na kapuci měla na bosých nohou žabky... brzo jí tam nejspíš musely přibýt i omrzliny. :-)

Takovémuto počasí se dá nejlépe vzdorovat vysoce sofistikovanou činností: lenošením. Lenošení je samozřejmě žádoucí provádět v prostorech pro ně vhodných, tedy ideálně na nějakém příjemném teplém místě. Důležité je také nezapomínat na dostatečný přísun tekutin, poživatin a hodnotné zábavy.

A tak sedím doma s šálkem horkého mátového čaje, příjemná hudba hraje, vonná svíčka plápolá a já uzobávám směs sušeného ovoce. Rozinky z Jihoafrické republiky, arašídy z Číny, kešu z Nigérie, mandle z USA, brusinky z Kanady, lísková jádra z Turecka a pekanové ořechy z USA. A tak si tu hovím a užívám si takřka celosvětově. Celé to všechny trochu kazí fakt, že se při tom taky decentně učím na písemku z předmětu docenta Bubáka. Z jeho knihy jsem se také inspirovala při výběru nadpisu tohoto článku. Co toto sousloví znamená, netuším, ale je vzletné a zavání takřka kulinářsky. Tip pro dnešní den: zkuste si nadpis zapamatovat a ve společnosti ho jen tak mimochodem zapojte do náhodně zvolené věty. Určitě zaujmete!