Barevný podzim

I když se sluníčko posledních pár dnů sebevíc snaží, svou letní sílu už prostě nemá. Člověku v přiměřeně teplém oblečení a při přiměřené fyzické aktivitě tudíž nehrozí uvaření se a upocení. Fajn.

Listy se barví všemi možnými barvami, k tomu červené šípky i všelijaké bobulky, co se papat nedají. "K čemu jsou takové bobulky, když je nemůžu papat?" Ptala se kdysi malá Malenka. "Inu, ty jsou pro ptáčky, aby měli přes zimu co jíst." ...Pozření některých těch bobulek by i lecjaký opeřenec zřejmě nerozchodil. K čemu tedy jsou, má-li všechno na světě k něčemu býti? Pro potěchu oka přeci...

K tomu začínajícímu barevnému podzimu jsem se chtěla nějak připojit i já, a tak jsem si nechala obarvit vlasy. Avšak způsobem jen velmi dočasným - přelivem. Do fialova. Nečekejte žádnou divočinu, jelikož mám vlasy dosti tmavé, hází to spíš jen takové fialové odlesky. Moc se mi to líbí. Konečně, za ty prachy taky aby se mi to nelíbilo. :-)

Já a kadeřník nejsme zrovna častí společníci. Jelikož mám vlasy dlouhé a rovně zastřižené, netřeba je bůhví jak často zásadněji upravovat. Kdybych nosila ofinu nebo něco podobného, hnala by mě potřeba navštívit kadeřníka vždy, když by mi vlasy začly bránit ve výhledu. Ale takhle to stačí tak jednou, maximálně dvakrát do roka, když vlasy vyrostou natolik, že se po umytí už nedají zabalit do ručníku a voda kapající z čouhajících mokrých pramenů kape mi za krk, což velmi studí. :-) A když už je to tak velká sláva, že se vypravím ke kadeřníkovi, nechám si dát i ten přeliv, ať je ta sláva pořádná a je na mně vidět nějaká změna.

Tak nějak si v kadeřnictví připadám jak Magda Vašáryová v Postřižinách. Moje vlasy se líbí, vždycky vyslechnu od kadeřnic nějaké pochvaly, ale... Můžu já snad za to? Připadám si tak trochu nepatřičně, holt jsem se s takovými vlasy narodila, tak co. Je vidět, že s nimi pracovat kadeřnice často vysloveně baví a různě si vyhrajou... má to ale jeden háček: nechtěj mě pořádně ostříhat.

Řekla jsem si zkrátit o dvacet centimetrů. Už jsem je měla fakt moc dlouhý, tak ať je to aspoň trochu znát a chvíli to zas vydrží, než budu muset jít znova... Na zádech jsem cítila nůžky stříhat podezřele nízko, až pod lopatkou. Za chvíli říká paní kadeřnice: "Nevadí, že jsem to zkrátila jen asi o deset? Je to škoda stříhat tak krásný vlasy." Bóže, vy naděláte, jak kdyby vlasy po ostříhání už nerostly. Kdybych snad chtěla ostříhat jako Magda - "na kluka" (což aspoň zatím rozhodně nechci) - musela bych asi kadeřnici držet u hlavy pistoli. Ta by se nenechala ukecat jako Vízner. :-))