Tak mám takovej pocit, že mi teče do bot

V posledních dnech jsem měla tenhle pocit hned dvakrát. Jednou obrazně a jednou v pravém slova smyslu. A to na mě ani nikdo nemusel zkoušet metodu gumových hadiček.

Poprvé jsem ten pocit měla v pátek, kdy byl poslední den zkouškového období a mně stále ještě chyběly dva zápočty. Dosti ošemetná situace, ve které jsem se však ocitla vlastní vinou jen částečně. Jeden zápočet měl být za seminární práci, kterou jsem vytvořila a odevzdala již v červnu. Náš vyučující měl však poslední dobou zřejmě jiné starosti než školní, mám na mysli hlavně ty se zákonem. Druhý chybějící zápočet byl pak z předmětu doc. Bubáka, kterýžto se mi nepodařilo v červnu složit a další termín byl až tři dny před koncem zkouškového.

Nuž, trocha adrenalinu neuškodí. Nakonec jsem vzdala neustálé kontrolování mých studijních výsledků v elektronickém systému a smířila se s faktem, že mi přijde rozhodnutí děkana o vyloučení. Po víkendu jsem ale nakonec zjistila, že mi oba zápočty byly zapsány ještě poslední den zkouškového večer. Uff. Nebezpečí aspoň do dalšího zkouškového zažehnáno. :-)

Podruhé jsem pak měla pocit, že mi teče do bot v úterý. Skoro celý den usilovně pršelo a já byla objednaná k zubařce a pak mě čekal první poprázdninový oběd v menze, což byly události, které jsem si rozhodně nemohla nechat ujít. A tak jsem ozbrojená deštníkem vyrazila. Že mi lehce zatéká do levé boty, jsem věděla (i když jsem si to samozřejmě uvědomila až mimo teplý, suchý a útulný domov), ale to "lehce" se tentokrát změnilo v "silně" a "lehce" se přesunulo do vedlejší boty. A tak, když jsem se vracela zpět domů, měla jsem nejen čisté a zdravé zuby, ale taky mokré a studené ponožky. Kdybych to byla věděla, měla jsem si do bot před odchodem ven nasypat trochu pracího prášku, spojit nepříjemné s užitečným a ponožky si na nohou za chůze vyprat. Ale člověk holt nemůže myslet na všechno. Aspoň zas mám na co hudrat. Krásně deštivý a pochmurný podzim všem! :-)