Home, sweet home

Stěhování do našeho nového domova jsme pojali jako akci „rychlý úder“. Ve čtvrtek večer nám ze stěhovací firmy dovezli patnáct krabic, o páteční dovolené a v sobotu dopoledne jsme do nich našich pět švestek naskládali a ve čtvrt na tři už se začalo stěhovat (při rychlém úderu, kdy na každý úkon musí být přesně vymezená doba a vše je pinktlich, příjezd stěhováků o třičtvrtě hodiny dřív až zas tolik nepotěší).

Za hodinu a půl bylo naloženo, převezeno, vyloženo a vynošeno do třetího patra. Dvoučlenná multikulturní stěhovací posádka byla šikovná a ochotná, cena nekřesťansky nízká. Zase jedna z mnoha situací, kdy blahořečím svým rodičům za geny a sociální prostředí, jenž mi umožnilo dosáhnout vzdělání a získat tak práci, při níž je největší námahou mačkat tlačítka na klávesnici a nosit si z kuchyňky přes chodbu hrnečky s kávou.

Od sobotního odpoledne do úterý večer jsme zabordelený prostor plný nábytku obaleného fóliemi, pozotvíraných krabic, kýblů s barvou a dalších neestetických prvků, změnili v obyvatelný byt, který už – přinejmenším v některých místnostech – začíná připomínat hřejivý domov.

Až se odstraní několik zatím přetrvávajících nedostatků, dokoupí pár nezbytných doplňků (a tedy kompletně celé vybavení do obýváků, který je zatím – odmyslíme-li haldy věcí, které zatím není do čeho uložit – zcela prázdný :-)) a zvykneme si na to, že se po bytě musíme různě hledat a volat na sebe (to dělá ten přechod z garsonky a nový byt, jehož všechny pokoje jsou dokolečka průchozí :-)), bude to dokonalé…

Celý článek

Moje první dovolená

Svoje první dva dny dovolené jsem si vybrala minulý pátek a pondělí. Byl to - aspoň ze začátku - trochu zvláštní pocit. Pořád jsem čekala, byvše zarytou optimistkou, kdy mi zavolají z práce, že se tam něco mým předdovolenkovým působením zrovna fatálně podělalo a vypadá to nejmíň na konec světa. Nakonec mi šéf volal jen jednou...

A než jsem odložila mokrý hadr, kterým jsem víceméně neúspěšně drhla podlahu pocákanou od barev, a sundala gumové rukavice, přestal telefon zvonit. Než jsem se stihla ozvat zpátky a v hlavě vytvořit katastrofický scénář nastavší situace, přišla mi od šéfa smska, že mi volal omylem...

V pondělí už jsem ten pocit, že beze mě v práci určitě nemůžou být, neměla. Buďto jsem si už zvykla, nebo jsem si na to při celodenním skládání nábytku z Ikei ani nevzpomněla. Pán, který nám přišel pokládat koberce, tento druh zboží trefně označil jako Lego. :-)

Když to celkově zhodnotím, tak kdyby měli malíři, co u nás malovali, nějaké IQ a oblepili futra páskama a pokryli vybavení a podlahy igelitem, ušetřili by mi tři dny práce spočívající převážně v lození po zemi a usilovném drhnutí každé kapičky barvy zvlášť pískem a houbičkou na nádobí... Aspoň si pak tam toho bydlení budu víc vážit, když mi to zútulnění dává takovou práci...

Čili vymalováno podlahy jakžtakž čisté (až na zatím odolné cákance, na které mi v první etapě už nevyzbyly síly), koberce položeny, okna umytá, koupelna a její dlaždičky taktéž. Nábytek do ložnice smontován, zbývá jen dokoupit šatní skříň, která byla zrovna vyprodaná. Včera dorazila lednička a tahat jejích 70 kilo jsem těm dvěma pánům do třetího patra po úzkém schodišti fakt nezáviděla.

Zítra večer dovezou stěhováci do starého bytu krabice, v pátek (kdy si "užiju" další dovolenou) balení a v sobotu stěhování. Víkend se naštěstí protáhne až do úterka, takže snad zvládneme i definitivně vyklidit původní byt, a pak už "jen" vybalovat a postupně dokupovat další vybavení... Tak doufám, že do Vánoc to bude u nás vypadat aspoň trošku jako u lidí. :-)

Celý článek

Jak jsem lovila malíře

Od začátku bylo jasné, že první, co náš „nový“ byt bude nutně potřebovat, bude seškrábat veškerou malbu, v ložnici strhat tapety a v obýváku obouchat dlaždičky, začistit zprasené nerovnosti a vymalovat. A to jak z důvodů vizuálně-estetických, tak zejména z důvodů smradlavých. Předchozí majitelka totiž hulila jak fabrika, čímž i po týdnech její nepřítomnosti v bytě přetrvával důvěrně známý odér hospody, chybělo jen nainstalovat pípu.

No a to jsme si řekli, že když už taková akce, tak se vším všudy a necháme si rovnou i vybourat otvor na nové dveře do ložnice, abychom z ní mohli rovnou na chodbu a do koupelny a nemuseli to brát přes obývák (obzvlášť až jednou bude z obýváku dětský pokoj).

I hledala jsem firmu, která zvládne obojí, aby nebylo nutné složitě kloubit dva různé harmonogramy v navazující celek. Původně jsme chtěli, aby firma zároveň dělala i stěhování, ale od toho jsme nakonec ustoupili, protože se tím jednak snížil výběr příslušných firem na jednu :-) a jednak se stejně nebudeme stěhovat ihned po malování (nejdřív musíme nakoupit některé nezbytné vybavení, které nemůžeme pořizovat dříve, než bude vymalováno), takže žádný problém se synchronizací.

S měsíčním předstihem napsala jsem mail do firmy A, kde mne obratem ujistili, že časově není problém, ale nedozvěděla jsem se, zda vlastně provádějí i ony zednické práce, které nutně musejí předcházet samotnému malování. A tak jsem souběžně napsala do firmy V, u níž bylo evidentní, že tyto práce provádí. Žádná odpověď.

Po asi týdnu jsem zavolala do Véčka – asi ten mail moc nepoužívají, řekla jsem si. Abych zkrátila celou story, rovnou uvedu, že už toto byl zjevný příklad jejich všeobecné laxnosti. Pořád se všechno odkládalo. Na prohlídku bytu dorazil pán sice v termínu, ale zpracování kalkulace mu trvalo místo slíbených tří dnů celý týden a realizace, kterou plánoval na přelom září-říjen najednou sklouzla na „nejdřív 13.10.“.

Mezi těmito prodlevami už jsem volala do Áčka, ověřit si, zda provádějí stejný rozsah prací a když se ukázalo, že ano, byla už téměř ruka v rukávě. Hned na začátku mě odrovnali tím, že když jsem jim poprvé volala, nikdo to nezvedal, ale za nějakou dobu my sami volali zpátky (ano, tak by to mělo být, ale byla jsem právě po zkušenosti poněkud odlišné…).

To bylo ve čtvrtek. V pondělí k nám přišel pán na prohlídku, na místě udělal kalkulaci, v úterý jsme mu předali klíče od bytu, on nám vzorník barev a už si tam s kolegy skládal materiál. Dnes na tom začínají pracovat a nejpozději v pondělí by mělo být hotovo.

Jestli výsledek bude stejně dobrý, jako počáteční komunikace a spolupráce, tak volám hip-hip-hurá. A jestli se tím malováním navíc odstraní ten smrad po cigaretách, tak během toho radostného volání budu skákat metr vysoko. :-)

Celý článek

Nové začátky

S koncem léta přišel konec studia, konec zkušební doby v práci a přiblížil se konec bydlení v podnájmu. Poslední zmíněné je přitom asi jediné, co mě naplňuje nějakými pozitivními emocemi.

Na ukončení osmnáctiletých školních útrap jsem se upínala jako na smilování boží, ale teď, když je to doopravdy za mnou, se z toho nedokážu radovat. Jednak asi proto, že to trvalo tak nekonečně dlouho, že ani nedokážu uvěřit, že už mám od toho skutečně pokoj (a asi se až do konce života nezbavím občasných snů typu, že mám dělat nějakou zkoušku a nic neumím, nebo že sedím na podivné přednášce, jejíž smysl mi zcela uniká), a jednak kvůli samotnému průběhu obhajob, který mi nepřišel vůbec regulérní, takže jedinou mou zásluhou v tom, že zrovna mě nevyhodili, byla volba vedoucího práce…

V práci se po zkušebce taky nic nemění, smlouvu na dobu neurčitou mám od samého začátku a plat mi – snad nějakým administrativním omylem (ale já po tom nepátrala) – chodí od nástupu v plné výši, a nikoli, jak bylo dohodnuto, po dobu zkušebky snížený. Snad jediným posunem v tomto směru bude, až koncem měsíce nastoupí nový kolega, a já se stanu ze zelenáče starým mazákem, neb tu už nebudu služebně nejmladší (věkem mě na spodní hranici asi jen těžko někdo trumfne :-)).

Stěhování do nového bytu je ještě relativně v nedohlednu, protože na realizaci úprav a malování to vypadá až na polovinu října (a to ještě bůhví jestli, pokud pán bude stejně rychlý jako při přípravě a posílání kalkulace), čili teprve potom shánět koberce a další vybavení, protože by byl nesmysl, ládovat něco do bytu, kde se bude následně bourat zeď, škrábat veškerá malba a kompletně malovat…

A k tomu ty vopičárny s přehlašováním plynu, elektřiny, internetu, místa trvalého bydliště, zřizováním nové občanky, SIPa, přihlašování televize, rozhlasu, popelnic a tak vůbec. Takže se nenudíme. :-)

Celý článek