Nové začátky

S koncem léta přišel konec studia, konec zkušební doby v práci a přiblížil se konec bydlení v podnájmu. Poslední zmíněné je přitom asi jediné, co mě naplňuje nějakými pozitivními emocemi.

Na ukončení osmnáctiletých školních útrap jsem se upínala jako na smilování boží, ale teď, když je to doopravdy za mnou, se z toho nedokážu radovat. Jednak asi proto, že to trvalo tak nekonečně dlouho, že ani nedokážu uvěřit, že už mám od toho skutečně pokoj (a asi se až do konce života nezbavím občasných snů typu, že mám dělat nějakou zkoušku a nic neumím, nebo že sedím na podivné přednášce, jejíž smysl mi zcela uniká), a jednak kvůli samotnému průběhu obhajob, který mi nepřišel vůbec regulérní, takže jedinou mou zásluhou v tom, že zrovna mě nevyhodili, byla volba vedoucího práce…

V práci se po zkušebce taky nic nemění, smlouvu na dobu neurčitou mám od samého začátku a plat mi – snad nějakým administrativním omylem (ale já po tom nepátrala) – chodí od nástupu v plné výši, a nikoli, jak bylo dohodnuto, po dobu zkušebky snížený. Snad jediným posunem v tomto směru bude, až koncem měsíce nastoupí nový kolega, a já se stanu ze zelenáče starým mazákem, neb tu už nebudu služebně nejmladší (věkem mě na spodní hranici asi jen těžko někdo trumfne :-)).

Stěhování do nového bytu je ještě relativně v nedohlednu, protože na realizaci úprav a malování to vypadá až na polovinu října (a to ještě bůhví jestli, pokud pán bude stejně rychlý jako při přípravě a posílání kalkulace), čili teprve potom shánět koberce a další vybavení, protože by byl nesmysl, ládovat něco do bytu, kde se bude následně bourat zeď, škrábat veškerá malba a kompletně malovat…

A k tomu ty vopičárny s přehlašováním plynu, elektřiny, internetu, místa trvalého bydliště, zřizováním nové občanky, SIPa, přihlašování televize, rozhlasu, popelnic a tak vůbec. Takže se nenudíme. :-)