Velikonoce, velikobřicha

Přišlo mi, že sotva jsem sundala vánoční výzdobu (a to jsem ji sundavala v patřičný povánoční okamžik), už zas po bytě pobíhám s barevnými mini-vajíčky, zajíčky, slepičkami a zlatým deštěm... A to jsem slyšela, že čím je člověk starším, tím mu subjektivně čas utíká rychleji. V tom případě si už brzy budu připadat, jako když stojím u dálnice a Vánoce, Velikonoce, svátky a narozeniny, roční období, ba i celé roky kolem mě frčí jako auta dvoustovkou. Néséém váám vžžžuuummm... Hody, hody vžžummm...

Jak už nadpis napovídá, strávili jsme letošní Velikonoce doplňováním tukových zásob, o které jsme přišli během zimního spánku. Naštěstí nikdo nebarvil vařená vejcata, takže cholesterol celkem v normě.

Labužnické hody pro mě začaly už ve čtvrtek, kdy jsem byla s mamčou oslavit své úspěšně složené státnice do japonské restaurace. V sobotu jsme byly celá rodina na obědě u babičky a dědy, to myslím, hovoří samo za sebe. Ještě na sobotní večeři a nedělní oběd jsme si pochutnávali na tom, co jsme dostali s sebou do ranečku. :-) Nádivka s kopřivama byla letos obzvláště vypečená... ;-)

Pondělkem jsme vystoupili z tradic a na oběd si udělali žraloka v medové marinádě s dušenou zeleninou a večer jsme poprvé sami vyráběli suši. Po technické stránce dopadlo vše dobře, po chuťové to posoudíme až dneska večer, neb jsme včera ještě dojídali hojné zbytky a dospěli k závěru, že když jsme do suši dávali jen zeleninu a žádné syrové maso, tak nám do dneška neuteče. :-)

Celý článek

Pozor, padá kamení

...šutry, balvany i celé skály z mého srdce. První ze dvou státnic (i když se to oficiálně státnice nejmenuje a ta číslice taky není jistá, protože naše katedra má "studijní pravidla" značně "flexibilní" - a i s těmi uvozovkami je to ten největší eufemismus, jakého se snad lze vůbec dopustit) úspěšně složena... i když žádný doklad o tom nemám a když vezmeme do úvahy opět obsah závorky, tak si radši necháme ještě nějaký ten nerost v oblasti srdeční v záloze.

Souborné zkoušky, jak už název napovídá, shrnují to, co bylo za dobu studia probíráno a ty naše shrnovali a deklarovali dokonce i to, jaký systém funguje na naší katedře (opět viz předchozí závorka). Vypíchnu aspoň ty hlavní pikantnosti:

• Vlastně nikdy jsme se oficiálně nedozvěděli, že zkouška je tvořena pouze dvěma, nikoli třemi okruhy, jak nám bylo celou dobu tvrzeno (naštěstí jsem šla až na druhý termín, takže ze zpráv odvážnějších spolužáků bylo zřejmé, jak to nakonec je a nemusela jsem se tedy učit nic navíc).
• Dva pracovní dny před zkouškou jsme se dozvěděli, že se nebude konat celá v jeden den, ale bude rozložena na dny dva a druhého dne bude navíc začínat v ukrutně brzkých ranních hodinách. Stresovat se o den víc se už nikomu z nás vůbec nechtělo, navíc většina spolužáků chodí normálně do práce a asi žádný zaměstnavatel nemá radost, když mu říkáte, že si musíte vzít o den víc volno takhle na poslední chvíli...
• Jeden pracovní den před zkouškou jsme se dozvěděli, že první část zkoušky bude probíhat na úplně jiném místě (tím nemyslím jinou učebnu ale jinou část Prahy, takže pokud někdo neměl celodenní přístup na Internet, byl, slušně řečeno, v čudu).
• V průběhu první zkoušky se teprve ode mě vyučující dozvěděl, že nás zkouší z látky za dva semestry, ale my jsme s ním přitom měli semestr jen jeden, což si nepamatoval (a zde berte v potaz, že jsem šla až na druhý termín, tudíž že dva týdny předtím z toho zkoušel už asi deset lidí a na druhém termínu přede mnou ještě asi deset dalších, čili teprve u posledních asi šesti bral tuto skutečnost v potaz a byl značně vyšoklý z toho, že mu o této skutečnosti nikdo neřekl dřív).
• U druhé zkoušky, když dozkoušel asi 8. člověka (já šla naštěstí už 4.; zbývala tedy celkově ještě menší polovina lidí), řekl, že musí už odejít a ostatní ať přijdou za týden. No řeknu vám, kdyby na mě nevyšla řada, zbytečně bych stávala nekřesťansky brzo, stresovala se... a najednou by přede mnou měl být ještě týden dalšího učení a nervů... a to jsem jinak naprosto flegmatické povahy. Vyšlo totiž najevo, že zkoušející se domníval, že přijdeme všichni už v první den zkoušky (což by v praxi znamenalo být na dvou různých místech v přibližně stejných časech současně, čehož přinejmenším velká většina z nás není zatím ještě schopna) a že v druhý den zkoušky je jen termín opravný (na který měli přijít asi 4 lidi). Nám to ale vedení školy sdělilo (ony dva dny předem) mailem přesně naopak...
  

Z toho by se jeden, a nejen jeden, pos*al. A tak je to u nás se vším. Díky bohu, že já měla štěstí, můžu se radovat a veselit... a počítat dny (zatím bohužel i měsíce) do toho slavného okamžiku, kdy z tohohle bordelu konečně vypadnu do normálního života... a tam zjistím, že to chodí úplně stejně. ;-)

Celý článek

Jaro all the way

Ještě to bude nějakou dobu neoficiální, ale jaro o sobě dává už dlouho vědět. Zelená travička, sedmikrásky, fialky, zlatý déšť, kočičky (myslím ty rostlinné) a dokonce rozkvetlé třešně. A k tomu počasí přímo aprílové. Ze začátku to bylo tak, že se počasí měnilo za den jen dvakrát - většinou když bylo ráno sluníčko, mohl člověk očekávat, že navečer bude nevlídně pošmourno, ne-li deštivo a naopak. Dnes, jak tak koukám (zatím naštěstí jen zpoza okna), máme sluníčko-liják-sluníčko-liják aspoň tak v hodinových intervalech. A přesto se mi to v celkovém úhrnu líbí. Jaro to já totiž můžu... Ale jestli dneska během odpoledne zmoknu víc jak jednou (v tom maxivětru to s deštníkem opravdu nemá cenu ani zkoušet), tak se neznám. :-)

Mé chudé blogo-zápisky poslední dobou signalizují nabitý program a to sice nabitý náplní tak záživnou, že i kdyby to mohl psát někdo za mě, neměl by moc o čem. Tudíž to vezmu jen v několika málo bodech:

• V úterý mě čeká souborná zkouška alias státnice z věd značně odtažitých, abstraktních a tak vůbec nějak mimo mísu... i když spláchnout je do té záchodové by možná bylo tou nejpregnantnějších aplikací.
• V práci jsem absolvovala několikeré zaskakování za kolegyně, což zapláclo část vzácného času a nastolilo několik lehce stresových situací. Moje pracovní zkušenosti se však obohatili o nakupování občerstvení na workshop a vaření kávy a čaje klientům se silně moravským přízvukem. To můj profesní životopis rozhodně obohatí. :-)
• Mezitím se snažím splácat něco do diplomky, neb máme tento semestr diplomní seminář, kam máme donášet naše výtvory... a koneckonců závěr studia se neodvratně blíží. Tím více oceňujeme, že máme tento (poslední!) semestr magisterského studia povinný úvod do sociologie spolu se studenty bakaláře (a náplň dokonce odpovídá spíš druhému stupni základní školy)...
• A do toho má pořád někdo narozeniny, svátky a nakupily se i kulturně společenské akce, Velikonoce a vůbec...

Čili dost keců a jdu se věnovat otázkám 9. a 10., ať ze mě profesor Špalek nedostane u zkoušky mrtvici... nebo já z něho. ;-)

Celý článek