Pozor, padá kamení

...šutry, balvany i celé skály z mého srdce. První ze dvou státnic (i když se to oficiálně státnice nejmenuje a ta číslice taky není jistá, protože naše katedra má "studijní pravidla" značně "flexibilní" - a i s těmi uvozovkami je to ten největší eufemismus, jakého se snad lze vůbec dopustit) úspěšně složena... i když žádný doklad o tom nemám a když vezmeme do úvahy opět obsah závorky, tak si radši necháme ještě nějaký ten nerost v oblasti srdeční v záloze.

Souborné zkoušky, jak už název napovídá, shrnují to, co bylo za dobu studia probíráno a ty naše shrnovali a deklarovali dokonce i to, jaký systém funguje na naší katedře (opět viz předchozí závorka). Vypíchnu aspoň ty hlavní pikantnosti:

• Vlastně nikdy jsme se oficiálně nedozvěděli, že zkouška je tvořena pouze dvěma, nikoli třemi okruhy, jak nám bylo celou dobu tvrzeno (naštěstí jsem šla až na druhý termín, takže ze zpráv odvážnějších spolužáků bylo zřejmé, jak to nakonec je a nemusela jsem se tedy učit nic navíc).
• Dva pracovní dny před zkouškou jsme se dozvěděli, že se nebude konat celá v jeden den, ale bude rozložena na dny dva a druhého dne bude navíc začínat v ukrutně brzkých ranních hodinách. Stresovat se o den víc se už nikomu z nás vůbec nechtělo, navíc většina spolužáků chodí normálně do práce a asi žádný zaměstnavatel nemá radost, když mu říkáte, že si musíte vzít o den víc volno takhle na poslední chvíli...
• Jeden pracovní den před zkouškou jsme se dozvěděli, že první část zkoušky bude probíhat na úplně jiném místě (tím nemyslím jinou učebnu ale jinou část Prahy, takže pokud někdo neměl celodenní přístup na Internet, byl, slušně řečeno, v čudu).
• V průběhu první zkoušky se teprve ode mě vyučující dozvěděl, že nás zkouší z látky za dva semestry, ale my jsme s ním přitom měli semestr jen jeden, což si nepamatoval (a zde berte v potaz, že jsem šla až na druhý termín, tudíž že dva týdny předtím z toho zkoušel už asi deset lidí a na druhém termínu přede mnou ještě asi deset dalších, čili teprve u posledních asi šesti bral tuto skutečnost v potaz a byl značně vyšoklý z toho, že mu o této skutečnosti nikdo neřekl dřív).
• U druhé zkoušky, když dozkoušel asi 8. člověka (já šla naštěstí už 4.; zbývala tedy celkově ještě menší polovina lidí), řekl, že musí už odejít a ostatní ať přijdou za týden. No řeknu vám, kdyby na mě nevyšla řada, zbytečně bych stávala nekřesťansky brzo, stresovala se... a najednou by přede mnou měl být ještě týden dalšího učení a nervů... a to jsem jinak naprosto flegmatické povahy. Vyšlo totiž najevo, že zkoušející se domníval, že přijdeme všichni už v první den zkoušky (což by v praxi znamenalo být na dvou různých místech v přibližně stejných časech současně, čehož přinejmenším velká většina z nás není zatím ještě schopna) a že v druhý den zkoušky je jen termín opravný (na který měli přijít asi 4 lidi). Nám to ale vedení školy sdělilo (ony dva dny předem) mailem přesně naopak...
  

Z toho by se jeden, a nejen jeden, pos*al. A tak je to u nás se vším. Díky bohu, že já měla štěstí, můžu se radovat a veselit... a počítat dny (zatím bohužel i měsíce) do toho slavného okamžiku, kdy z tohohle bordelu konečně vypadnu do normálního života... a tam zjistím, že to chodí úplně stejně. ;-)