Velikonoce, velikobřicha

Přišlo mi, že sotva jsem sundala vánoční výzdobu (a to jsem ji sundavala v patřičný povánoční okamžik), už zas po bytě pobíhám s barevnými mini-vajíčky, zajíčky, slepičkami a zlatým deštěm... A to jsem slyšela, že čím je člověk starším, tím mu subjektivně čas utíká rychleji. V tom případě si už brzy budu připadat, jako když stojím u dálnice a Vánoce, Velikonoce, svátky a narozeniny, roční období, ba i celé roky kolem mě frčí jako auta dvoustovkou. Néséém váám vžžžuuummm... Hody, hody vžžummm...

Jak už nadpis napovídá, strávili jsme letošní Velikonoce doplňováním tukových zásob, o které jsme přišli během zimního spánku. Naštěstí nikdo nebarvil vařená vejcata, takže cholesterol celkem v normě.

Labužnické hody pro mě začaly už ve čtvrtek, kdy jsem byla s mamčou oslavit své úspěšně složené státnice do japonské restaurace. V sobotu jsme byly celá rodina na obědě u babičky a dědy, to myslím, hovoří samo za sebe. Ještě na sobotní večeři a nedělní oběd jsme si pochutnávali na tom, co jsme dostali s sebou do ranečku. :-) Nádivka s kopřivama byla letos obzvláště vypečená... ;-)

Pondělkem jsme vystoupili z tradic a na oběd si udělali žraloka v medové marinádě s dušenou zeleninou a večer jsme poprvé sami vyráběli suši. Po technické stránce dopadlo vše dobře, po chuťové to posoudíme až dneska večer, neb jsme včera ještě dojídali hojné zbytky a dospěli k závěru, že když jsme do suši dávali jen zeleninu a žádné syrové maso, tak nám do dneška neuteče. :-)