pondělí 26. listopadu 2007

S úsměvem idiota

...nastavovala jsem tvář padajícím vločkám a nechala si jimi zneprůhledňovat optickou pomůcku. Po nabažení se krystalické podoby vody a opětovném zprůhlednění brýlí schovala jsem se na chvilku pod střechu, ale jen abych v květinářství okoukla adventní věnce a další vánoční ozdůbky.

Poté, co jsme v sobotu s Elfíkem pořídili dobrou polovinu všech potřebných vánočních dárků, aniž bychom při tom utrpěli na duši či na těle, vítám vše, co značí předzvěst oněch svátečních dní, ještě o něco radostněji, než dosud. Za okny tma a zima, Last.fm mi tu vyhrává vánoční písně, popíjím skořicovou kofolu (ačkoli kofolu nerada, ale skořicová je vánoční) a k tomu švestkový perník (což sice normálka nijak vánoční není, ale dnes mi ten perník opravdu vánočně chutná). Žůžo labůžo.

Let it snow, let it snow, let it snow.

středa 14. listopadu 2007

Nepropadejte (předvánoční) panice!

Toť heslo pro nadcházející týdny. Od neděle celkem vytrvale sněží, což ve spojení s poměrně vysokými teplotami (ale ne zas tak vysokými, aby člověk nemohl aspoň zrána a k večeru slušně klepat kosu) vytváří na zemi břečkovito-blátovitou s*čku, ježto sama vybízí k uklouznutí a upadnutí, či alespoň k mimovolnému zacákání si kalhot a celkovému zasvinění bot. Sníh tající již při své cestě z nebe k zemi dále zapříčiňuje promoknutí jedinců, jejich aktuální zhoršení nálady, často následované nachladnutím, kteréžto výslednou náladu nikterak nezlepší.

Padající bělostné sněhové chuchvalce pozorované však přes okno z tepla domova, či v horším případě alespoň z tepla posluchárny, působí však magicky a připomíná blížící se svátky, stejně jako vánoční světla připevněná na pouličních lampách a obří nazdobené stromy v nákupních centrech.

Je třeba co nejdřív zakoupit vánoční dárky, neb zakrátko lidstvo propadne šílení a bude s ním ještě víc k nevydržení než jindy. Bude ho plné obchody, kde se bude tlačit, strkat a přetahovat o nesmyslnosti, které jsou právě ve slevě, nebo ani ve slevě nejsou, ale zdají se být vhodným vánočním dárkem.

K šílení venkovnímu se přidá i šílení vnitřní - uklízení, přerovnávání, pečení cukroví, mytí oken,... Není divu, že pak spousta lidí, zejména těch, kteří mají krom práce na starosti i péči o domácnost (chci být genederově korektní, tak nemluvím prostě o ženskejch :-)), Vánoce nemají rádi.

Já je ale ráda mám a nechci si to zkazit. Takže se pokusím nepropadat panice; co je potřeba (což je otázkou pouze mých priorit, nikoli toho, že "se to tak má dělat"), udělat zavčasu a na zbytek se vybodnout. Jak vždycky říká můj vedoucí bakalářky, moudrý starý pán, doc. Pupkáček: "Kdo se chce koukat z okna, může si ho otevřít." :-)