První školní den

Přesto, že škola mi už pátý rok začíná až o měsíc později (a letos bude pravděpodobně začínat naposled), vyvolává ve mně období kolem prvního září notnou dávku nostalgie. První školní den vždycky určuje známá frustrační kompozice: motiv očekávání následovaný motivem zklamání. Dost se divím, že dokážu i po 17 (slovy sedmnácti!!!) letech chození do školy tento model zachovávat. I letos se zas jak vůl trochu těším. :-)) Snad to bude tentokrát už naposled (tedy ne jen to těšení, ale celá opičárna jménem akademický rok).

Milosrdné počasí se jako na povel zkazilo a ochladilo, aby malým školáčkům nemuselo být tolik líto, že skončily prázdniny. Je hnusně, prší, fouká, tak co zas třeba pro změnu chvíli nesedět a nekoukat do zdi, případně do bedny, ale na tabuli? Ačkoli já zatím žádnou tabuli k dispozici nemám, na počasí si tentokrát výjimečně nestěžuji. Podzim mám totiž moc ráda. A navíc teď nemám mnoho povinností nutících mě opustit útulný domov a ono když tím deštěm či studeným větrem nemusí člověk chodit, ale jen na něj občas mrkne přes okno, dá se to vydržet. :-)

No a jináč jsem konečně sehnala práci. Bylo to poněkud paradoxní, protože jsem do té firmy odpovídala na inzerát a oni mi napsali, že ta pozice už je obsazená, ale místo toho mi nabídli jinou. Není to žádná bůhvíjak kvalifikovaná práce, jen jednoduchá administrativa v excelu, ale zas ji můžu dělat z domova a navíc to není žádný pevný úvazek, takže když mám čas, můžu pracovat víc a když čas nemám, tak to snad udělá někdo jiný. :-) Teď například zrovna nepracuju, protože mám za týden poslední písemku z minulého semestru... takže bych se měla jít konečně učit a neulejvat se tím, že píšu blog. :-)