Těžko na kluzišti, lehko ve zkouškovém

Kdeže loňské sněhy jsou? Ptáme se. A nejen ty loňské, ale dokonce i ty minulotýdenní se vytratily neznámo kam. Svou běloskvoucností a dalšími estetickými kvalitami se mohly chubit sotva den a kousek a už minulého pondělí navečer byly transformovány do hladkého kluziště, které z mé rutinní cesty na jógu a zpět udělalo adrenalinový zážitek těžkého kalibru. V úterý pak nabylo podoby ještě nezaschlé citrónové polevy a v dalších dnech se přes klasickou šedavou břečku začlenilo opět do koloběhu vody. Panta rei.

Minulý týden mě zbavil mých samaritánských povinností, tedy docházení na přednášky, motivovaného soucitem k přednášejícím, jimž jsem chtěla dopřát alespoň jednočlenné publikum, neb skončil semestr. Teď se zabavuji převážně psaním různých seminárek, překladů, návrhů diplomek a jiných neužitečností. K výčtu toho, k čemu je vysokoškolské vzdělání dobré, mohu přidat nabytí schopnosti napsat o ničem bez větších obtíží deset až dvacet stránek. To se může v životě hodit.