Vysvědčení? Bohužel nevedeme.

A přišlo mi to dneska docela líto. Kde jsou ty časy, co se člověk poslední týden ve škole jen nudil, protože vysvědčení byla už napsána (učitelé museli mít nějaký náskok, protože, jak víme my pamětníci, vysvědčení se tehdá psala ještě ručně!!), a tak byla oficiálně vyhlášena volná zábava, bylo povoleno nosit si na „vyučování“ hračky, karty a několik vyvolených extra-pokrokářů i své digi hry.

A pak nadešel ten velký den vonící létem, kdy žáček vyrazil ráno do školy elegantně oblečen, načesán a jeho výbavu tvořily jen průhledné desky na vysvědčení a nějaký ten pugét či bonboniéra pro učitelku. Slavnostně jsme plni napětí napochodovali do školy, vyslechli rozhlasové hlášení pana ředitele (kterému většinou stejně nebylo rozumět), krátký proslov učitelčin a pak už nastal známý směnný obchod – za lejstro kytku (případně bonboniéru), potřást pravicí, zaradovat se případně zabědovat nad obdrženým ohodnocením, rozloučit se s kamarády (v pozdějších letech pak jít s kamarády přežrat se hamburgrů do Mekáče a ještě v pozdějších přiožrat se s kamarády v hospodě) a po nezvykle krátké době strávené ten den ve škole vyrazit domů a pochlubit se svými úspěchy, případně převzít drobnější či větší dary, pochutnat si na svátečním jídle a hurá na prázdniny.

Malenka už je ale velká holka a vysvědčení se na škole pro velký holky a kluky prostě nedává, u nás se dokonce ani index nevede. A tak jsem si poslední školní den jen překontrolovala přes net, že mi zatím nezapsali spoustu zápočtů, co už zapsáno mít mám, ale aspoň mám takhle chvíli průměr A.

Když už ne pro vysvědčení, šla jsem si do školy aspoň na poslední oběd v menze a cestou po očku závistivě sledovala kolemjdoucí slavnostně oblečená dítka a teenagery třímající v ruce ony průhledné desky s vysvědčením a míjela učitelky prohýbající se pod tíhou desítek kytic a dárkových taštiček.

Ale co, prázdniny budu mít i bez toho svátečního vysvědčeňového dne a na rozdíl od těch prcků ho budu mít o měsíc delší... Jo, i bejt velká holka se někdy vyplatí. :-)