Malenka čtvrtstoletá

Na základní škole jsme mívali takový zvyk, že když měl někdo narozeniny, přinesl bonbóny a pak s nimi obcházel lavice a každému spolužákovi nabídl. Protože se mé narozeniny nacházejí mimo období školního roku, byla jsem této milé povinnosti zproštěna, ale hlavně jsem byla zproštěna nepříjemné povinnosti dostat hobla, která nevím proč patřila k tehdejšímu základkovému koloritu (od něj se naštěstí dávno upustilo, neb v našem důstojném věku už by se mohlo stát, že ne každý by díky tomuto aktu své narozeniny přežil).

Tento rok a dokonce tento měsíc jsem se ze školačky/studentky přesunula do kategorie skýtající na jedné straně mnoho výhod (plat, stravenky, firemní vánoční večírky, ... :-)), ale na straně druhé postrádající možnost dvou až tříměsíčních letních prázdnin. Tato nevýhoda má však tu výhodu :-), že můžu konečně na svoje narozeniny (ne sice ve škole ale v práci) rozdávat bonbónky. :-)

„Takovéhle oslavy v práci normálně neděláme,“ řekl šéf – když jsme se s ostatními kolegy usadili v kanceláři, poté, co mi popřáli a předali krásnou kytici – a lehce zvýšil hlas, aby přehlušil kolegu statečně bojujícího s korkovou zátkou láhve bílého vína, „ale jsi tu nová, tak kluci chtěli mít možnost tě olíbat.“

Takže tak. :-) Z práce jsem odcházela lehce ovíněná a ve skvělé náladě, abych si narozeniny oslavila ještě doma chlebíčky a Chlebíčky. S rodiči jsme slavili v předstihu o víkendu, neb maminka odjížděla do lázní, čili nás po jejím návratu čeká ještě společné slavení u prarodičů. Dnes má pro změnu narozeniny Elfík a zítra slavíme se spolužáky úplné nebo téměř úplné uzavření studia... takže v té druhé půlce padesátky ze mě možná bude ještě alkoholik. :-)