Studující pracující

Zatímco většina mých spolužáků už dávno spojila nepříjemné s užitečným a nejpozději během magisterského studia stanula na vlastních nohou a pracovala při škole často i na plný úvazek, já se sobecky nechala živit a pozici zaměstnance poznávala spíš jen letmo během několika brigád.

Takže zatímco období kolem prvního července pro ty z pracujících spolužáků, kteří zároveň stihli splnit všechny studijní povinnosti, znamenalo pouze to, že se mohli začít plně věnovat svému zaměstnání, zatímco dosud museli svůj čas a soustředění dělit mezi něj a školu, pro mě to znamenalo uzavření třičtvrtě mého života stráveného studiem a začátek zcela nové éry jako pracující. A tak jsem se po překonání určité dávky nostalgie stala opět jakýmsi vyjukaným prvňáčkem, který s jistými drobnými obavami hledí kupředu a není si jist, má-li na sebe být více hrd a pyšen, či se obávat záhadného neznáma budoucnosti.

Pro začátek jsem si dala třídenní pracovní týden (nastupovala jsem prvního, což bylo až v úterý, a už ve čtvrtek jsem se poprvé ulila (po dohodě se šéfem samozřejmě:-)) z práce, abych se mohla nechat ve škole snad už naposledy vystresovat a souborně dozkoušet) a zatím jen samá spokojenost, ale nerada bych něco zakřikla, takže uvidíme, jak se to dál vyvine...