Co si člověk sám neudělá, to nemá

To platí jak v osobním životě, tak v tom pracovním. U nás na oddělení si jako manageři často říkáme, že než koordinovat tohle a onohle, než pořád někoho buzerovat, aby už konečně udělal to, co podle smlouvy udělat má (chtít, aby to ke všemu bylo ještě uděláno kvalitně, na to už jsme povětšinou rezignovali), udělal by si to člověk nejraději sám. Nestálo by to sice skoro za nic, ale aspoň bychom se pořád nemuseli stresovat, jestli k požadovanému datu bude hotovo a jestli to, co je hotovo, je to, co hotovo mělo být.

Samozřejmě, že takoví nejsou všichni. Nejmíň tolik, kolik je flinků, existuje lidí spolehlivých a poctivých, kteří splní, co slíbili v určeném termínu, a kteří by se cítili nesmírně trapně, kdyby jejich vinou měl někdo jiný nepříjemnosti. Ale jistě mě pochopíte, že se právě zaměřuji spíš na to negativní – dnes je uzávěrka a už nejmíň týden dopředu mi bylo jasné, že jeden autor své příspěvky včas nepošle. Ani nevím, jakou měl výmluvu; volal dnes kvůli tomu dokonce dvakrát, ale jednou se mu podařilo trefit do těch max. dvou minut, co jsem si odběhla na WC a podruhé když jsem byla na obědě, nicméně prý to bude hotové zítra. Vrrr. Jenom aby.

Abych udělala oslí můstek k tomu, co chci dál napsat, musím uvést svou domněnku, že se mi ale zdá přesto snazší napravit takovýhle kiks a sám si napsat třeba třicet normostran odborného textu z oblasti, o níž nemá člověk ani páru (po průpravě se psaním diplomky hotová brnkačka :-)), než provádět nějaké praktické odborné věci namísto specialisty.

Problém je, že s nedostatkem kontaktů a informací v dané oblasti není zrovna snadné takového odborníka identifikovat a zhodnotit relevanci poměru kvalita/cena.

Takže... a teď proč to celé píšu :-) ... pokud máte nějakou dobrou zkušenost se stěhováky nebo s malíři pokojů působícími v Praze, budu vám neskonale vděčná. :-)