Jak se zabydluju

Za pár dnů budu v práci slavit polovinu zkušebky. Dočkala jsem se první dospělácké výplaty, výplatní pásky a stravenek. Koupila jsem si speciální sandálky do práce a můj zaměstnavatel se rozšoupl, takže zdědím počítač s o něco kratším vedením, než ten, který mám dosud (který ráno zapnu a než naběhne, stihla bych si uvařit a dát kávu a snídani nejméně o dvou chodech) a vše završí zcela nová klávesnice a optická myš (ani bych nezdůrazňovala, že optická, neb jsem to až do chvíle - než jsem se podívala na spodek té, co jsem vyfasovala, abych zjistila, proč na její pohyb myšítko prakticky nereaguje – brala v současné době jako samozřejmost).

Až dorazí zásilka tohoto výdobytku nejmodernější výpočetní techniky, přešoupnu se do vedlejší kanceláře, kde budu mít konečně nějaký úložný prostor, méně předpotopní židli a dokonce největší pracovní stůl ze všech v našem oddělení. Jako třešničku na dortu si pak do práce přinesu vlastní hrníček na kafe a koupím si nějakou rostlinku na stůl.

A pak je tu výhled na zabydlování v trochu větším měřítku – z podnájmu do „vlastního“ (vzhledem k hypotéce, co bude člověk platit půl života, jsou ty uvozovky vskutku namístě). Ale než bude všechno vyřízeno a podepsáno, tak raději žádné plané naděje a těšení se. Kolegové pověrčivci mi rozumí – prostě to nechci zakřiknout. :-)