První školní den

První září budu mít asi vždycky spojeno s určitou dávkou příjemné nostalgie, i když letos to bude už pošesté, kdy se mě tohle datum přímo nijak netýká. Ale zároveň je to tentokrát naposled, kdy se mě týká ještě aspoň symbolicky.

Akademický rok na vysoké škole, jak známo, začíná většinou až v říjnu, na září zbývala maximálně nějaká ta zkouška nebo zápočet z předešlého zkouškového období a jinak to byla stejná flákanda, jako předtím nebo potom... Letos si v půlce září odbydu – snad úspěšně – obhajobu diplomky a tím pro mě osobně (když nepočítám obdobně intenzivní kontakt zprostředkovaný jednou v budoucnu potomky) škola definitivně skončila. Nikdy neříkej nikdy, ale aspoň prozatím mám toho opravdu dost. Ten stres ze zkoušek mi poslední dobou dělal čím dál tím míň dobře.

Nicméně se neubráním vzpomínce na sebe coby školní dítko a na to, jak jsem touhle dobou byla sice smutná z toho, že končí prázdniny, ale zároveň jsem se těšila na to, že zas přijde něco nového a neznámého. A k tomu patřilo taky nakupování různých školních pomůcek, důležitých a nezbytných serepetiček, učebnic, pravítek, obalů, nadepisování sešitů, vyplňování rozvrhu, …

Krom toho si tentokrát říkám, jak moc bude adrenalinové dojíždění do práce (které letos znám právě jen z období „prázdnin“) a zpět, až se MHD zaplní tunami pištících dětí buldozerujících kolem sebe obřími aktovkami. A v této roli pracujícího pro mě letošní první září znamená taky vstup do poslední třetiny zkušebky. Pak už bude ze mě ostřílená drsňačka a taky si budu moct vychutnat svojí první opravduckou dovolenou... kterou patrně strávím balením, stěhováním, vybalováním, uklízením, sháněním a zařizováním. Čeká mě totiž to období příjemných starostí, v němž mým nejmilejším společníkem bude – podle slov známého jedné mé kolegyňky – katalog Ikea. :-)