"A co vás sem přivádí, milosti?" "Nehoda. Ušel mi plyn."

Že i mne postihl tento osud, měla jsem včera silnou obavu. A ten únik se netýkal problémů spojených s mým trávicím ústrojím, nýbrž s plynovým vedením. Známý nepříjemný zápach donutil mě vstát od počítače, začít kroužit bytem a očmucháváním snažit se odhalit příčinu tohoto nic dobrého nevěstícího jevu.

Když vám unikne plyn v balónu, může to znamenat váš pád k zemi. Když vám uniká v bytě, můžete naopak vyletět do povětří. Obě situace se pěkně komplementárně doplňují a obě znamenají pěkný průšvih. S balóny příliš zkušeností nemám, zato s domácnostmi a unikajícím plynem je to o něco lepší. Děsí vás obavy, že vám uniká doma plyn? Vždy je po ruce jednoduchý test: zkuste škrtnout sirkou. Ale není to moc spolehlivé. Museli byste mít extra velké "štěstí", aby to bouchlo. Zemní plyn totiž exploduje jen při určité koncentraci. Když je ho ve vzduchu málo, tak nic a když je ho tam zas už hodně, tak taky nic. Aspoň nás to učili v hodinách chemie.

Neb jsem příčinu zápachu neodhalila, rozhodla jsem se, že zajdu mezitím nakoupit, ono se to třeba do té doby nějak vyřeší. Až se vrátím, nejspíš už nebude cítit nic. Pro jistotu jsem se ale před odchodem pořádně rozhlédla po bytě, abych měla aspoň hezkou vzpomínku, kdyby se po mém návratu na místě domu nacházel jen hluboký kráter a pár rozmetaných sutin.

Před domem na zahradě zápach zesílil. To mě vedlo k domněnce, že se patrně nějaký soused z vyššího podlaží snaží dobrovolně odejít z tohoto světa, zapomínaje jednak utěsnit ve svém bytě okna a jednak na to, že zemním plynem otrávit se nelze.

Když jsem však s hlavou plnou těchto úvah vyšla ze zahrady ven, byla záhada rázem vyřešena. Jak se ukázalo, příčinou smradu nebyl unikající plyn, nýbrž asfaltový nástřik vozovky vedoucí kolem našeho domu. Nebezpečí vylétnout do povětří bylo zažehnáno. Teď už hrozilo maximálně uvíznutí v dosud tekutém asfaltu. Člověk má vždycky zůstávat při zemi.