Tak si ji sežer!

Můj přístup k některým věcem značně připomíná ten vtip o zajíčkovi. Aspoň myslím, že je o zajíčkovi. A aspoň myslím, že je to vtip (i když v mém podání... :-))

To si takhle zajíček hrabe noru. Packama odhazuje hlínu a strašně se s tím dře. Jde kolem liška a povídá: "Hele, zajíčku, takhle tu noru budeš hrabat hrozně dlouho. Krtek má lopatu, tak si za ním zajdi a půjč si ji." Zajíčkovi se moc nechce. Lopata by se mu fakt hodila, jenže ví, jak je krtek lakomý. Vydá se ale na cestu, nicméně pořád mu to v hlavě šrotuje. Říká si, že krtek mu určitě nic nepůjčí, protože je známý krkoun a vybavují se mu různé situace, kdy už po něm něco chtěl a krtek ho odmítl. "Už vidím, jak ten krtek jeden sobeckej něco pro mě udělá, pchá. Na tu lopatu se dál bude někde u něj prášit a já budu muset zas hrabat hlínu vlastníma packama." Když dojde ke krtkovu domku, je z těch myšlenek už hrozně vytočenej, protože tuší, jak to všechno dopadne. Zazvoní na dveře a nic netušícímu krtkovi, který mu přijde otevřít, vmete do tváře: "Tak si tu pitomou podělanou lopatu sežer!"

Nikdy se nedozvíme, jestli by krtek zajíčkovi lopatu půjčil, možná to s ním nebylo tak zlé, jak si zajíček myslel. Ale pochybuju, že k půjčení došlo po zajíčkově nepatřičném extempóre. Zajíček pesimista to občas nemá v životě lehké.

Tak trochu jako ten zajíček jsem byla celý týden, co jsem čekala na domluvený pracovní pohovor. Poučena z ušatcova fiaska jsem se však ovládla a místo toho, abych potenciálnímu budoucímu ex-šéfovi na uvítanou řekla, že si to místo může strčit někam, jsem - prozíravě očekávajíc vyústění - byla nebývale nestresovaná a klidná a mohla potenciálnímu budoucímu ex-šéfovi, poté, co půl hodiny vysvětloval a kreslil na papír schémátka a psal procentuální zisky, s úsměvem říct, že o takový druh práce opravdu nemám zájem.