Mission Impossible IV: Laundry in Danger

Nikdy neříkej nikdy. Tohle rčení dobře známe, chápeme jeho hloubku a pravdivost a o to raději ho vědomě porušujeme. Kdo se tu dušoval, že už nikdy v životě nebude sušit prádlo venku? Ehm, já.

Ale občas má člověk náladu, dát druhému šanci, i když by se na něj už slušelo zanevřít. A tak jsem si řekla: milé sluníčko, když teda od samého rána tak snaživě svítíš a k tomu panuje úplné bezvětří, dovolím ti potěšit se pohledem na mé krásně vyprané, bělostné a voňavoučké prádlo. Smíš ho pohladit svými paprsky a jemně vysušit. Tak se koukej snažit a napravit si trochu reputaci!

A tak byl na zahradu umístěn sušák a na něj ve dvou fázích (tedy postupně po dvou praních) úhledně rozvěšeno prádlo (běhání sem a tam s kýblem /spíše kyblíčkem/ nahrazujícím koš na prádlo a snaživé a úmorné ždímání prádla z důvodů skromnosti autorky vynechávám). Předchozí špatné zkušenosti vyzývaly mne neustále k vizuálním kontrolám, zda se nezatahuje, zda nezačíná foukat, či zda jiným způsobem nejsou naše tělní pokrývky v ohrožení. Ale kdepak, počasí bylo více než příznivé a prádlo utěšeně schlo.

A tak jsem si řekla, že když se není čeho obávat, vyrazím na nákup. I vyrazila jsem. Bylo horko, sluníčko žhnulo. Ty dvě zastávky autobusu jsem došla pěšourem, ať si taky trochu užiju toho ultrafialového záření. A pak nakupuju a nakupuju. Skládám nákup do baťůžku a platím. A vycházím ven. A zírám.

Z ničeho nic je zataženo, zima, zvedá se silný vítr a evidentně začne co nevidět pršet. Néé, moje milované prádlo! Autobus naštěstí má jet za dvě minuty. Nervózně popostávám na zastávce a hypnotizuju mraky, aby ještě aspoň chvíli udržely vodu v plynném skupenství. Dvě stanice autobusem a zbytek tryskovou chůzí. Je téměř jasné, že ten vítr musel už sušák shodit, ale snad bude ještě prádlo alespoň v rámci naší zahrady a já nebudu muset intimní části svého oděvu k pobavení všech sousedů chytat po ulicích.

Bez dechu jsem dorazila domů. Sušák kupodivu stál. Prádlo na něm kupodivu viselo. S nákupem na zádech a naloženým sušákem snažila jsem se vmáčknout do chodby a následně do bytu. Ufff. Lejt začíná vzápětí. Bohové mi byli tentokrát nakloněni. Díkec. :-)