pátek 10. srpna 2007

Tohle asi nerozchodím

Blesklo mi včera večer hlavou. Jak se situace vyvine, začalo být jasné od samého začátku, stačilo pár indicií. Ale plamínek naděje ve mně alespoň ještě chvíli doutnal.

Konečně jsem zas po delší odmlce začla pravidelně chodit na aerobik. Ve Šmoulově jsem skoro rok chodila k Helence, nejúžasnější to cvičitelce pod sluncem, vždycky usměvavé a milé. Pak Helenka přestala aerobik cvičit a já vlastně taky. Přestěhovala jsem se na Párkárnu, odkud bych sice mohla do Šmoulova dojíždět, ale to jedině kdyby byla Helenka. Takhle jsem si musela chvíli dodávat odvahy a pak konečně vyrazit na cvičení tady na Párkárnu.

Člověk se prostě musí smířit s tím, že žádná nemůže být jako Helenka. Nikdy. První cvičitelka, co jsem na Párkárně vyzkoušela, nebyla špatná. Nebylo jí ale vůbec přes hudbu rozumět a tak nějak jí chybělo to nadšení a radost ze cvičení. A hlavně: měla sestřih jako naše profesorka tělocviku na gymplu. A když špatně vidíte tak jako já, nezbavíte se té nepříjemné představy, že minulost se vrátila.

Druhá cvičitelka byla ze začátku hodiny nemastná neslaná. Pak se ale začala usmívat a připsala si tak u mě první body. Hodina byla fajn a dostaly jsme pořádně do těla. Včera jsem šla zas cvičit, původně jsem myslela, že vyzkouším zas nějakou novou cvičitelku, ale protože jsem šla poprvé sama bez Houslistky, rozhodla jsem se pro vyzkoušenou první cvičitelku, protože její hodina jako jediná trvá místo 60 minut celou hodinu a půl (za stejnou cenu, no neberte to!:)) a navíc to hezky vycházelo tak, že se cestou domů akorát potkám s Elfíkem, který zrovna půjde z práce.

Nebudu se snad ani zmiňovat o tom, jak moc včera pršelo, natož o tom, že u nás na Párkárně pršelo za celý den jen asi půl hodiny, což byla právě doba, kdy jsem putovala na cvičení (pešky a pořádným bahnem). To, že přestat pršelo přesně ve chvíli, kdy jsem vcházela do budovy, mě už po mnohých životních zkušenostech nikterak nepřekvapilo. Po tomto zpestření jsem tedy po drobných přípravách nastoupila do tělocvičny. Cvičitelka první dnes nemůže, takže za ni zaskakuje cvičitelka číslo dvě. Čili to máme hodinu a půl těžkých galejí. Tohle asi vážně nejpozději druhý den nerozchodím...

Ale rozchodila jsem. A zas se příště nechám za vlastní peníze zhuntovat. :-)

Žádné komentáře: