Kterak byla Malenka proprána bulvárem

Bylo to praní nekonečně dlouhé a ubíjející, ale nakonec z něj vypadla Malenka čistá a jako nová.

To bylo tak: vzhledem k oboru, který studuji, hodilo se najít si nějakou praxi v některém médiu. A nebuďme troškaři, takže radši rovnou v nějakém massmédiu. O vhodné nabídky nezakopávaje, vydala jsem se po cestě známostí. Jeden takový známý přislíbil, že pro mě požadovanou praxi sežene.

I stalo se a po drobných připomínáních a dolaďování požadavků, ozval se nakonec onen známý s tím, že pro mě něco sehnal. "A nevadí, že to bude v bulváru?" Nuž lepší bulvár v hrsti, než seriózní deník na střeše, nehledě k tomu, že darovanému koni na počestné úmysly informovat veřejnost nehleď.

Tak jo. Dostala jsem kontakt na jednoho redaktora, který mi měl dohodnout schůzku s Velkým šéfem. Schůzka byla dohodnuta na další týden. Dojela jsem do Velkých Prdelkovic, kde Bulvár sídlí. Sešla jsem se s Velkým šéfem a nastínila jsem mu své požadavky. A on hned, že se jim to vlastně hodí, protože na oddělení, kam jsem chtěla, mají zrovna málo lidí, takže to bude prospěšné pro obě strany. Bezva. A ať přijdu za dva týdny a dohodnem podrobnosti.

Za dva týdny jsem tedy opět dojela do Velkých Prdelkovic a ohlásila se na recepci. "Pan Velký šéf má zrovna poradu u Ještě většího šéfa, tak se tady zatím posaďte, oni si pro vás pak přijdou." A tak jsem se posadila a čekala. A čekala a čekala. Po hodině a půl mě přišla vyzvednout nějaká paní. Jak jsem vyrozuměla z kontextu, odvedla mě nikoli za Velkým šéfem, ale rovnou za Šéfovou toho oddělení, kam jsem měla nastoupit. "Jó, ona je Šéfová zrovna na obědě, tak se tu chvilku posaďte, je tu do dvaceti minut."

Hmm... a tak jsem čekala a čekala. Další hodina a půl. Jistě si říkáte, proč jsem už dávno neodešla. Přátelé, měla jsem, ale to jsem pořád ještě nevěděla, jak to všechno dopadne a nechtělo se mi znovu třeba následující den se trmácet do Velkých Prdelkovic, kam oko řidiče MHD pohlédne jen skutečně zřídka.

Konečně se dostavila Šéfová, která mi následně sdělila, že na to místo dávno někoho mají, což pan Velký šéf nevěděl (?!). Kdybych prý chtěla, můžu tam dělat aspoň zadarmo (???!!!).

Nenutno snad dodávat, že jsem tímto smysluprostým a bezvýsledným počínáním zabila celkem tři týdny, po které jsem mohla už dávno někde pracovat (a nechat se vykořisťovat). Ať mi Velký šéf, Bulvár a obzvlášť Velké Prdelkovice políbí zadek. Šéfová nemusí, ta o ničem předtím nevěděla, byla totiž dva týdny na dovolené. A slečna recepční taky ne, ta byla na mě hodná a projevila soucit. Jí i mě je pro Bulvár škoda!

Poznámka: během psaní tohoto příspěvku mi patrně uniklo několik skvělých pracovních příležitostí a proto musím další dny trávit odporným užíváním si nicnedělání a volnočasovými aktivitami. Fuj! :-P