pondělí 23. července 2007

Na Plzeň, Vávro, na Plzeň!

A ne pouze na Plzeň, nýbrž až za Plzeň směřovala naše cesta. Cílem našeho putování staly se lázně Konstantinovy. Přiznám se, že jsem o existenci tohoto letoviska neměla do té doby ani zdání a teď si říkám, jak jsem jen v této nevědomosti mohla téměř čtvrtstoletí žít.

Obec Konstantinovy lázně – a to je třeba přiznat – je zapadákov žijící ze skrovného počtu lázeňských hostů věku obvykle důchodového a občanství německého. O nějaký obchod narazíte jen stěží, pouze tři restaurace (z toho jedna by toto označení neměla nést ani jako eufemismus a to ještě taktně opomíjím její obsluhu v podobě mentálně zaostalé či důkladně sjeté slečny, ale za tu výbornou dršťkovku čert to všechno vem) vaří přes oběd, lázeňská kolonáda je asi dvacet metrů dlouhá vydlážděná cestička a pokud zrovna na letní scéně nevyhrává dechovková kapela, nepotkáte venku v žádnou denní ani noční dobu víc než pět lidí.

Ale ta okolní příroda a památky opravdu stojí zato! Majitel našeho hotelu nám zapůjčil průvodce po kraji s vyznačenými turistickými trasami a popsanými zajímavostmi a nám se podařilo v různých modifikacích shlédnout snad všechno, co se dalo.

Krajina je tam sympaticky mírně vlnitá a každou chvíli můžete potkat jiný typ vegetace, díky čemuž nemáte na výletě nikdy pocit jednotvárnosti a pokud jste navíc z velkoměsta, neustále budete s úžasem hledět na krávy různých barev, koně, šneky, žáby, roztodivné motýly či hady a možná vás překvapí, že maliny, ostružiny a jahody se nevyrábí v plastových vaničkách v továrně, ale že rostou na keříčcích a vy si je můžete sami natrhat a sníst.

A pak je tu spousta historických památek; haranti nezapomenou navštívit Horní a Dolní Polžice a krásný barokní zámek v Bezdružicích, ve kterém se dnes nachází muzeum skla, a téměř každý kopeček v okolí zdobí zřícenina nějakého hradu.

Pokud máte rádi aktivní dovolenou (po Konstantinolázeňsku se dá taky fajn jezdit na kolech a dají se tam i vypůjčit) a netrváte při ní na čilém společenském a nočním životě, vydejte se po Malenčiných stopách. A pokud si mohu dovolit malou propagandu, tak hotel Jitřenka je tím místem, kde se snoubí laskavost rodinného podniku s kvalitou ubytování i stravování a uměřeností cen. Pokud vás ani toto zatím nepřesvědčilo, mrkněte na fotky na Flickru (odkaz ve spodní části levého sloupce). :-)

Žádné komentáře: