Narozeninově

Přesto, že bych mohla své rodiče podezřívat z lecčeho, patrně ale ne z toho, že mi v mém životě chtěli upřít jakoukoli samostatnou oslavu některého z významných dní člověka v roce. Svátek na Vánoce... ehm... tatínkovi se zdálo vhodné dodržovat jmenné tradice v rodině. A jako odměnu za toto chválihodné počínání přinesla mě vrána téměř na jeho narozeniny. Jen o tři dny se předběhla, respektive předletěla...

No a o Elfíkovi, který se narodil 364 dní přede mnou, ani nemluvě. :-)

Uspořádalo se tedy hromadné slavení, které tak nějak zabralo nejen víkend, ale i přilehlé sváteční dny. Neslo se ve znamení hojnosti dobrého jídla, což podtrženo a sečteno může v důsledcích způsobovat chmurné pocity toho, že je teď člověk nejen starej, ale taky tlustej. :-)

Za zmínku stojí obzvláště dědečkovo kuře alá kohout na víně s rajčatovou omáčkou se žampióny a olivami. Toto jídlo dědeček, podle svých slov, nejprve sám vymyslel a praktikoval, načež tento recept nalezl v jedné z kuchařek, kterou měl léta doma. :-)

Toto jídlo, které spadá do francouzské kuchyně, bylo pak následujícího dne vyváženo kulinářskými hody mexickými, za nimiž jsme vyrazili do restaurace Hombre del mundo. Pochutnala jsem si na vepřové panence se sušenými švestkami a uzenými chipotles papričkami doplněné o brambory pečené v alobalu se zakysanou smetánkou. Třešničkou na žroutově dortu pak byla čokoládová pěna podávaná v čokoládovém košíčku a s višněmi macerovanými v koňaku. Kapučínko a pak už jen puknout. :-) Až mi tak přibližně za rok trošku vytráví, chci zas. :-P