Takhle vypadá feministka

...četla jsem včera nápis na tričku přes hrudníček jedné dámy. Je celkem moudré dát o sobě takto předem vědět, aby bylo hned jasno a při náhodném zapředení konverzace nedošlo k nepříjemnému konfliktu. Víc takových triček! Jdete si po ulici, všimnete si, že proti vám kráčí "Takhle vypadá blbec", okamžitě si přejdete na druhý chodník a to nejhorší, co může člověka potkat, totiž srážka s výše zmíněným, je zažehnáno.

Na feministky zato rozhodně nevypadaly dvě jiné dámy, které v posledních dnech rovněž zaujaly mou pozornost. První z nich, mladičkou štíhlou dívenku v tak kratičké a poměrně široké sukni, která se jen marně snažila zakrývat to, co by ve slušné společnosti mělo zůstat většině lidí utajeno, sledovala jsem při přecházení rušné křižovatky. Krátkost dívčiny sukně důstojně vyvažovala délka podpatků. I kdyby byla dívka akrobatka, stěží mohla v takovémto obutí kráčet jinak, než že každým pohybem velmi reálně hrozilo její zřícení k zemi. Tím více mě zaujala její smělost pustit se po kočičích hlavách (!) přes rušnou a širokou křižovatku na červenou (!!). Možná, že chtěla dobrovolně ukončit své utrpení pod bičem posledních módních výstřelků.

Druhá z dam, která pohoršila mou lehce staromódní duši, byla oděna podobně - upnuté tričko a kratičká sukně. Na tom by nebylo celkem nic zvláštního, kdyby ona dáma nebyla ve věku předdůchodovém a rozměrech přinejmenším plnoštíhlých. Samozřejmě, že byla také náležitě zmalována... A já se znovu ptám, co lidi vede k tomuto úmyslnému sebezohyzďování? Mám-li na to postavu a nechci-li ostatním ponechat alespoň malý prostor pro fantazijní představy, ať si chodím třeba úplně hanbatá. Ale mám-li evidentní nedostatky, které však lze vhodným oděním zcela nebo aspoň částečně zakrýt, má smysl oblékat se podle nejnovějších trendů? Nu, pokud mi stačí vzbudit svým zjevem pozornost okolí, pak ano, protože staré tlusté zmalované v minišatech si všimnou skutečně všichni. Decentně oblečená a případně nalíčená žena nejlepších let však takové pozdvižení bezpochyby nezpůsobí.

Ale co, noste si, co chcete, mám se aspoň nad čím pohoršovat, případně čím se bavit a o čem psát. Koneckonců, jak praví klasik: "I špatný příklad je příkladem."

Tímto zdravím Helenku Vondráčkovou!