Obnažený Mánes

Geometrii nahoty jsem stihla na poslední chvíli. Tedy ta moje by snad ještě chvíli počkala, ale ta Pavla Brunclíka byla zřejmě příliš cudná, aby se v pražském Mánesu veřejně odhalovala déle než měsíc...

A že jsem ji s vyplazeným jazykem pár dni před definitivní zavíračkou stihla, jsem byla nakonec opravdu ráda. Velké černobílé fotografie. Oslava lidského těla bez zbytečných vulgarit, zachycení lehkosti a ladnosti pohybu...

Jen jsem se nedokázala ubránit úvahám o tom, co se asi pózujícím baleťákům při focení honilo hlavou. Jak moc asi proklínali bláznivého fotografa, který si usmyslí, že je bude svým objektivem zachycovat v téměř neuskutečnitelných pozicích a aby toho nebylo málo, tak ještě úplně nahaté? "Postavte se na uši, partnerka si zauzluje ruce,hodí si je přes rameno a bude vám balancovat na malíčku u nohy. Tak a teď držte bez pohnutí, hlavně přirozený a uvolněný výraz... a chvíli takhle počkejte, jen si dojdu dát do foťáku nový film." :-)