Aby slečna nezameškala

Nerada telefonuju. Chybějící vizuální informace o partnerovi v komunikaci mohou občas způsobovat poměrně bizarní situace. Snad nejhorší bylo pro mě telefonování za mých základko-školních let (pro mladší ročníky doplním, že to bylo temné období, kdy neexistovaly mobily (!) a muselo se volat na pevnou). Roztřesenou rukou jsem svírala sluchátko, vytočila (tenkrát se ještě doopravdy vytáčelo, nikoli vyťukávalo) číslo, a pak se pouze na základě nějakého toho "Haló?" nebo "Prosím?" snažila ve vteřině odhadnout, jestli mám říct: "Dobrý den, tady je Malenka. Můžu mluvit s Alenkou?", nebo "Ahoj, tady je Malenka, můžeš mi dát ségru?", případně "Čau Ájo, tady je Malenka."

Občas se holt člověk netrefil, ale to se prostě stává. Dneska už má každej svůj mobil (když už i obě moje babičky, tak snad opravdu můžu říct, že každej:-)), tak je to všechno jednodušší. Ale pořád může docházet k omylům. A taky k nim dochází. A někdy je to i úsměvné...

Telefonicky jsem se objednávala na alergologii (dneska je v módě být alergik, takže se i já snažím být in). "Dobrý den, tady je Malenka. Chtěla bych SE objednat k paní doktorce Hodňouškové." "Ano, samozřejmě," odpoví hlas sestřičky, "máme volno až v listopadu. Kdy by se vám to hodilo?" "Tak třeba ve středu, to můžu kdykoli," na to já. "Má to být radši hned někdy ráno, aby slečna ve škole nezameškala?" zeptala se sestra. "Nee...to nemusí...radši až trochu později," vykoktám poněkud zaraženě já.

A teď trocha vysvětlení, neb takto historka asi příliš vtipně nevypadá. I přes to, že po tomto světě chodím již téměř čtvrt století, navštěvuji ještě stále alergologii dětskou. Jako malá jsem tam chodila kvůli snížené imunitě, která se mi (ťuk, ťuk) spravila, ale zas jsem si na starý kolena pořídila nějakou tu alergii. Paní doktorka je moc fajn, a tak těším z každého dalšího roku, který si mě tam ještě nechávají. A oni zas mají rádi mě, protože při vyšetření dokážu v klidu sedět, nekoušu paní doktorku a při odběrech krve nebo jiných testech neřvu. Když odcházím domů, dostanu vždycky bonbónek, že jsem byla jako hodná. :-)

A tak se nám objasňuje sestřiččin omyl. Ačkoli jsem výslovně řekla, že SE chci objednat... na dětském se asi nevidí moc často, že by se sami pacienti objednávali... Nicméně v tu chvíli mě to v tom telefonu nějak zarazilo, a než složitě vysvětlovat, že já, co by ona slečna, rozhodně nezameškám, páč jsem koneckonců do telefonu hlásila, že ve středu můžu kdykoli... nehledě k tomu - i kdybych nějakou tu zrovna školu měla - že jak na nás kašlou vyučující, proč bych se na ně taky nevykašlala jednou já...

Omyl zůstal nevysvětlen a já pokládala sluchátko nejspíš s nálepkou špatný matky, která je laxní ke vzdělávání vlastní dcery... :-)