Jak se žije u blbejch na dvorečku

Odkud vzniklo úsloví "jak u blbejch na dvorečku", které se přinejmenším v naší rodině celkem hojně užívá, netuším. Ale kdyby se mě někdo zeptal, co si pod ním má představit, řekla bych mu, ať si na mém blogu přečte o dění na naší fakultě a pochopí okamžitě.

Jinými slovy - stále vše při starém. Vlastně už je dost fádní o tom pořád psát. Takže jen uvedu, jak probíhala přednáška v prvním týdnu sedmá a poslední. Za asi dvacet minut nám přednášející řekl, co budeme probírat a předestřel nám seznam knih, které si můžeme vybrat na referáty. Pak jsme šli domů. Doplním, že přednáška měla být tříhodinová...

Opět nám byl poněkud pozměněn rozvrh, který byl už před asi třemi změnami "rozvrhem definitivním". A jedna přednáška, která byla původně prezentována jako povinná (přesto, že má v kódu předmětu uvedeno, že je volitelná a která má limit 15 lidí, ačkoli nás je v oboru kolem třiceti) a následně jako nepovinná, bude přeci jen nakonec možná povinná...

Zjistila jsem, že za tu dobu, co chodím do školní budovy, která předtím bývala školkou (a má tedy celkem jen tři malé třídičky... a taky bohužel jen jeden záchod pro všechny:-/), a kde nás na přednáškách - pokud už se nějaké konají - obvykle bývá tak kolem sedmi, mám docela fóbii z většího množství lidí. A že jich teď v Praze je. Nevím, odkud se všichni berou, každopádně je jich neustále plné MHD, ulice i obchody a to v každou denní dobu.

Nejhůř to ale snáším v menze, kde se teď tvoří nebývalé fronty, které pamatuji naposled někdy ze základní školy. Dnes už se ale aspoň nepředbíhá, neb jsme všichni dospělí, vůči předbíhavcům nevraživí, míváme ostře nabité zbraně a známe lecjaké chvaty z juda. Doufám, že co nejdřív většinu přejde chodit do školy a budou se řádně ulejvat a užívat volnosti studenta VŠ. Nebo že by, ty potvory jedny vychytralý, chodily taky jako já do školy akorát na oběd? :-)