Přednáška druhá a třetí

Jestliže chci nějak souhrnně definovat dění na naší fakultě, pomůžu si metodou vytloukání klínu klínem. Použiju totiž proti ní její vlastní zbraně, zbraně toho největšího kalibru, totiž filosofické poučky, kterými nám sama ráda a zákeřně drtí.

Jak je notoricky známo, o všem na světě je možno pochybovat. To jediné, co zůstává nepochybné, je to, že já sám pochybuji. A tudíž: myslím, tedy jsem. Klasika. A teď si dovolím parafrázi. Při ní vyjděmež z premisy, že naše fakulta představuje totální chaos (empiricky ověřeno). Chaos je stav úplného bezvládí a zmatku. Není v něm žádný řád, zdálo by se. A přeci se tam nakonec najde. Pro chaos totiž platí ten řád, že v chaosu je zcela vše chaotické. Vím-li, že se nacházím v chaosu, nemusím pociťovat ztrátu smyslu, obávat se nelogičností a chybějících posloupností. Vím totiž, že mě zcela obklopuje totální maglajs, který se chová naprosto nahodile. A tato naprostá jistota mě uklidňuje.

Chudáci spolužáci, kteří studovali bakaláře na jiné škole. Ti ještě i po roce na naší fakultě očekávají, že dostatečně dlouho před začátkem semestru dostanou rozvrh, myslí si, že se přednášky budou konat v uvedených časech na uvedených místech a s uvedenými vyučujícími, kteří se během nich budou věnovat uvedené náplni učiva. Dále si myslí, že studijní pravidla, která platila loni, budou platit i letos, domnívají se, že kompetentní osoby tato pravidla znají a velice je překvapí, když si kompetentní osoby při podávání těchto informací navzájem odporují a když takzvaně pravá ruka neví, co dělá levá.

Mě už zkušenost naučila, takže jsem tyto zmatky očekávala (i když jsem samozřejmě nemohla předem vědět, jaké konkrétně budou, jen jsem správně odhadla, že budou velké) a jak jsem se snažila obecně naznačit v úvodu, tento předem předpokládaný bordel mě uklidňuje. Ano, všechno je tak, jak má být, respektive tak, jak to u nás (a zřejmě nejen u nás) bývá.

Takže přednáška tento semestr v pořadí druhá nám pochopitelně odpadla. Na přednášku číslo tři dorazil ne příliš rudný vyučující (moderátor České televize), vynadal nám, že jsme přišly včas na přednášku jen tři (těžko totiž mohl v tu chvíli vynadat těm, kteří tam nebyli), pak se rozčílil, že se předmět jmenuje jinak, než na jaký předmět ho škola najala a dorazila ho absence fixu na tabuli.

Kdyby se nepředstavil jako moderátor (a jeho xicht mi od začátku nebyl nápadně povědomý), dalo by se z jeho chování předpokládat, že je učitelem základní školy. Neuvěřitelně sepsul všechny studenty, kteří přišli na přednášku pozdě a jako nesmírně benevolentní se zřejmě cítil na konci hodiny, kdy nám milostivě dovolil, že na těchto přednáškách smíme pít vodu, neb budeme pracovat s hlasivkami a ty to potřebují. No promiňte, ale většina z nás se přeci hlásila na vysokou školu hlavně proto, že se smí kdykoli na přednášky přicházet a zas z nich odcházet, a taky proto, že se na hodinách může beztrestně běžně pít a v zadnějších lavicích taky jíst (raději trochu nenápadně, ale ono stačí hlasitě nemlaskat a zbytečně nedráždit vyhládlého přednášejícího, který na rozdíl od posluchačů potřebuje mít během výkladu ústní dutinu průchozí). Takže z tohoto důvodu a taky proto, že se nechystám na dráhu televizní ani rozhlasové moderátorky, si tento předmět nejspíš zruším.