Přednášky čtvrtá až šestá

I průběh dalších školních dní pokračuje v "řádu" chaosu. Takže všechno při starém. Dokonce bych řekla, že chaosu začínají docházet nápady, začíná se opakovat a je tudíž občas i předvídatelný. Studenti naivní a optimističtí, mezi něž se taktéž počítám, však i přes tuto předvídatelnost doufají "co kdyby zrovna teď náhodou nezavládnul chaos ale pořádek?".

Ve středu se měla konat jedna nepovinná přednáška, kterou jsem si nezapsala, takže jen z doslechu vím, že se z důvodů, které mi nejsou známy, nekonala. Úplně stejně to bylo s první přednáškou čtvrteční. U té však bylo téměř jasné, že odpadne, táhla nás na ní jen ona zvědavost "co kdyby...". Doc. Malíře jsme totiž měli už loni a za celý semestr se dostavil pouze třikrát, z toho jednou přednášel asi půl hodiny, protože potřeboval odejít dřív a jednou přednášel, když vůbec přednášet neměl (hodina totiž měla být vždy jednou za čtrnáct dní a on se zřejmě omylem dostavil v týden, kdy mělo být volno, posluchačstvem mu tedy byla jen hrstka studentů, kteří si to popletli stejně jako on). Po půlhodinovém marném čekání se některý odvážlivec šel zeptat do kanceláře naší katedry, nevědí-li, co je s doc. Malířem. "Asi na to zapomněl," zněla odpověď. Bez komentáře.

A tak jsme si odčekali hodinu a půl (slabší povahy to po chvíli zabalily) na přednášku doc. Bubáka. Ten, ačkoli běžně chodí nejméně o dvacet minut pozdě, začal tentokrát téměř načas (!). Nezklamal však tím, že přednášel - nebo lépe řečeno mluvil (neboť přednášení si představuju jako hovoření k tématu přednášek, zatímco on nejméně půl doby věnuje rozkládání o filmech či seriálech, které má/ nemá rád, to proloží několika šovinistickými vtípky a popisem toho, jako supermoderní a drahou elektroniku vlastní) - asi tak půl hodiny, načež prohlásil, že to by pro dnešek stačilo a odkráčel.

Jeho příkladu následovala většina dosud zbyvších studentů. Nás asi pět statečných si odčekalo ještě další hodinu na přednášku s exotickým názvem Psychoanalýza, sémiotika a kultura. Psychoanalýza souvisí s naším oborem asi tolik, že po tom roce studia jsme všichni zralí na to lehnout si na pověstnou pohovku a svěřit svou duši do rukou chápavého pána v bílém plášti.

Téměř půldenní čekání se nám nakonec vyplatilo, předmět by mohl být zajímavý a přednášející Mgr. Skřítek jeví se sympaticky. Obzvláště si nás získal výrokem, že se mu zdá krajně neslušné nutit studenty, aby se museli naučit to, co on přednáší. :-)