První přednáška

První školní den byl pro nás - na rozdíl od toho pro vyjukané prvňáčky, další dítka školou povinná a středoškoláky navrch - optimisticky slunečný, teplý a vůbec přívětivý. On taky každý ví, že na nás, starší osoby, se musí opatrně, máme všelijaké neduhy, podzimní deprese a tak vůbec. A tak jsme vyfásli slunce, které jsme si měli aplikovat na duši třikrát denně před jídlem a sedmdesátiminutovou přednášku o digitálním umění (přednášející se podle svých slov dostavil téměř přímo z Benátek, což mu zřejmě zabralo více času než cesta z domova, a proto se asi o dvacet minut opozdil, čímž hravě vzal do kapsy můj tříminutový pozdní příchod, který byl zapříčiněn patnáctiminutovým zpožděním autobusu pražské MHD).

Teď se však vrátíme zpět v čase, abychom mohli vidět celý tento sváteční den v souvislostech. Abyste totiž mohli přijít na přednášku, musíte vědět, že se tato koná. K tomu ve školním prostředí slouží většinou rozvrh. A jak jsem skuhrala v minulém příspěvku, dali si s ním tentokrát mimořádně načas. Ten, kdo to má na starosti, však evidentně čte můj blog, neb se v návaznosti na tento příspěvek zřejmě zastyděl a krátce po jeho uveřejnění rozvrh poslal. Spolužáci o těchto mých zásluhách však nic netuší, neb jsem jim tyto konsekvence ve své nesmírné skromnosti zatajila.

Nám zaslaný rozvrh byl formálně označen jako FINÁLNÍ verze. Do prvního dne nového semestru nám byly postupně ohlášeny zatím pouze dvě změny, z toho jedna celkem zásadní. Kolik dalších změn nás čeká a za jak dlouho se ujasní mnohé záhadnosti, které vyvstávají - a na které při dotazování poměrně kompetentních osob dostáváme odpovědi typu "Já si myslím, že je to takhle..." - zůstává zatím otázkou. Ale bez trochu záhad a napětí by to už na naší škole nebylo ani ono...